i

Aktuální číslo:

2022/6

Téma měsíce:

200 let G. J. Mendela

Evropská věda ve stínu rusko-ukrajinské války

 |  4. 4. 2022
 |  Vesmír 101, 264, 2022/4

S vpádem Ruska na Ukrajinu došlo v evropské vědecké politice ke změnám, které s největší pravděpodobností ovlivní principy jejího fungování i do budoucnosti.

Ve svém prohlášení ze dne 3. března 2022 vydala Mariya Gabrielová, komisařka EU pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež, prohlášení, v němž odsoudila ruskou vojenskou agresi proti Ukrajině a „ve jménu solidarity s našimi ukrajinskými partnery“ přijala v rámci stávající vědecké politiky opatření pozastavující spolupráci EU s Ruskem. S okamžitou platností pozastavila veškeré financování ruských institucí v rámci stávajících dohod a zastavila přípravu nových kontraktů.

Při bližším pohledu na postoje evropské vědecké komunity vůči Rusku a rusko-ukrajinské válce však ona palčivá otázka zůstává: Má dnes vědecká diplomacie skutečně efektivní nástroje pro dobu krize a války? Nemá. Takto lakonicky jde shrnout současnou situaci a zkušenost čelních vědeckých institucí a jejich představitelů s ní. Fakticky poprvé od druhé světové války stojí nejen evropští vědci a výzkumníci před zásadní otázkou, jak definovat dosud neproblematický „vědecký internacionalismus“ či principy „otevřené vědy“ v době válek a krizí – či kde se nachází ona etická hranice vědecké spolupráce napříč státy, bloky a národy.

Evropská vědecká diplomacie se hledá

Krátce si zopakujme základní fakta: Ukrajina byla napadena Ruskem v noci ze středy na čtvrtek 24. února 2022. Již 21. února však byla ruskou Dumou uznána samostatnost dvou lidových republik – Luhanské a Doněcké –, což vyprovokovalo první diskuse o uvalení sankcí EU na Rusko. S nimi se také objevovaly první úvahy o roli vědecké spolupráce EU a Ruska v rámci programu Horizon Europe. Možné sankce by hrály ve vědecké spolupráci spíše marginální roli, neboť v rámci H2020 připadla na spolupráci s Ruskem pouze 0,4 % všech financovaných projektů. Věda tak zůstala v okamžiku prvních diskusí stranou s tím, že má zůstat apolitickou a měla by zachovat určitou kontinuitu, na níž je možno stavět i do budoucna.

Již 25. února, den po vpádu Ruska na Ukrajinu, se objevily v evropském parlamentu požadavky okamžitě pozastavit financování všech vědeckých projektů s Ruskem. Následně však Evropa opustila jednotný postup a většina států začala jednat v intencích svých národních zájmů. EU se zaměřila na sjednocení politických stanovisek a v prvotní reakci na útok odsunula vědu stranou. Prioritou byly v tomto okamžiku technologie a technologické sankce, jak prohlásila šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová již 24. února: „Chceme odstřihnout ruský průmysl od technologií, které dnes utvářejí budoucnost.“

Snaha odstřihnout Rusko od budoucnosti se neprojevila pouze v Evropě, ale citelně se dotkla i jednoho z nejambicióznějších vědeckotechnologických projektů v postsovětském prostoru po roce 1991: Skolkova. Tomuto moskevskému Silicon Valley, které bylo přímo financováno ruskou vládou, vypověděl jeho hlavní partner – Massachusettská technika (Massachusetts Institute of Technology) – smlouvu o financování a spolupráci již na konci února. Ambiciózní projekt za více než tři miliardy dolarů tak zůstal pouze v ruské režii.

Na počátku března se evropské státy rozdělily na dvě skupiny: Německo zastávalo razantní odstřižení Ruska od všech vědeckých projektů, Velká Británie, Švédsko, Dánsko, Nizozemí a Belgie se začaly postupně vyjadřovat ve prospěch omezené spolupráce. Nejednotnost těchto postojů ilustrují dva diametrálně odlišné výroky: zatímco německý poslanec a náměstek ministra školství a výzkumu Thomas Sattelberger prohlásil, že „tváří v tvář brutální invazi, která je v rozporu s mezinárodním právem, žádná vědecká diplomacie neexistuje“, britský diplomat a odborník na mezinárodní vztahy James Moran trval na tom, že „vědecký svět by měl i nadále zůstat v kontaktu s Ruskem“.

Dne 4. března 2022 zveřejnili rektoři ruských vysokých škol Prohlášení Ruského svazu rektorů (Обращение Российского Союза ректоров), plně podporující ruskou politiku na Ukrajině a kroky prezidenta Putina. Tímto dokumentem porušili hlavní principy Magny Charty Universitatum (1988), která vymezuje základní principy poslání a role univerzity ve společnosti a k níž se aktivně přihlásily i ruské univerzity. Patří sem institucionální autonomie univerzit, nezávislost na politické a ekonomické moci, svoboda bádání a výuky a neodlučitelnost výuky a výzkumu.

Zavržení těchto hodnot umožnilo evropským univerzitám přijmout razantnější opatření, která někteří analytici označují za nový posun vědeckého paradigmatu: větší důraz je v době krize kladen na hodnoty než na vědeckou excelenci. Přestože evropské státy dosud nehovoří jasnou a jednotnou řečí, jejich postup se sjednotil ve strategii jasně se distancovat od ruské politiky na oficiální úrovni (což vede k zrušení či pozastavení institucionální spolupráce), zároveň však aktivně tolerovat udržování osobních vazeb a kontaktů mezi vědci navzájem. Do této sféry spadá například i prohlášení předsedy německé konference rektorů Petera-Andrého Alta.

Samostatnou kapitolou reakce vědecké komunity na rusko-ukrajinskou válku je problém otevřené vědy a publikační kultury, kde se diskuse na toto téma teprve rozbíhá. Jak prohlásila evropská komisařka pro vědu Mariya Gabrielová na zasedání ministrů školství v Marseille: „Evropské programy pro výzkum a inovace mají dlouhou tradici otevřené vědy, avšak geopolitické změny ji ohrožují.“ Do tohoto segmentu se navíc výrazně promítají ekonomické zájmy velkých společností typu Elsevier, QS a dalších. Zatímco ukrajinský ministr vědy a školství vyzval akademickou veřejnost k bojkotu ruských vědeckých akcí, k přerušení spolupráce s Ruskem, včetně odstřižení Ruska od velkých digitálních repozitářů, zamezení přístupu k scientometrickým databázím a vyloučení ruských ústavů a týmů z těchto databází, včetně omezení přístupu k ruským vědeckým výstupům, nadnárodní společnosti se staví k těmto požadavkům se skepsí a poukazují na to, že vědecký pokrok je přímo závislý na možnostech mezinárodní vědecké spolupráce. SCOPUS a Web of Science se prozatím (k 14. březnu 2022) staví k modifikacím svých databází v neprospěch Ruska spíše zamítavě a někteří aktéři poukazují na to, že ruská věda nehraje v globálním měřítku natolik významnou roli, aby navržená opatření jakkoliv ovlivnila globální vědu či například globální žebříčky hodnocení univerzit či národních programů výzkumu.

Ruská reakce

V letech 2017–2019 bylo ve spolupráci se zahraničím sepsáno 24 % všech ruských vědeckých textů, hlavními tématy byla umělá inteligence, energie a materiály, hlavními zahraničními partnery byly USA a Německo, následovaly Francie, Velká Británie a Čína. Projekty typu Skolkovo či Dubna navíc vázaly v Rusku velké vědecké investice, o jejichž návratnosti nicméně dosud nemáme přesnější údaje. Pochyby vyvolává zvláště příklad Skolkova, kde došlo ke zpronevěrám několika milionů dolarů.

Další důvody však mohou být i historické: vynikající renomé ruské vědy se totiž do jisté míry zakládalo na dosud velmi rozšířeném chápání ruské vědy jako přímé nástupkyně sovětské vědy. Ta však spočívala na koloniálních principech transferu znalostí i technologií – ostatně právě Československo přispělo k velmi dobré pověsti například sovětské techniky velkou měrou. Ruská věda již z tohoto koloniálního principu těžit nemůže a funkční postkoloniální princip se jí z mnoha politických, geopolitických i sociálních důvodů ustavit nepodařilo. Ruská věda tedy v současnosti vede boj nejen o svou značně zdiskreditovanou pověst, ale také o svou budoucnost v novém znalostním geopolitickém řádu.

V reakci na četná opatření a sankce přijaté Evropskou unií i jednotlivými vědeckými subjekty nakonec aktivně vstoupili do mediálního prostoru i představitelé ruské vědecké politiky. Na jedné straně se ruská věda v současnosti opírá o oficiální vládní politiku a její nacionalistickou rétoriku. Vychází jí vstříc nacionální kampaní, která stojí na cílené dezinformační manipulaci. Její součástí jsou zprávy o údajném napadání a pronásledování ruských studentů a vědců v zahraničí. Tento přístup vedl ruské ministerstvo školství k prohlášení, že Rusko „připravuje dosud bezprecedentní opatření k ochraně ruských studentů, kteří jsou vyhošťováni z univerzit ve Francii, České republice, Belgii a v dalších evropských státech z důvodu dění na Ukrajině“. Na straně druhé se proti putinovské politice veřejně a otevřeně vymezily protesty a otevřené dopisy, v nichž ruští vědci odsoudili ruskou válku na Ukrajině, otevřeně kritizovali ruskou vládu a vyzývali k okamžitému zastavení bojů. Jedním z prvních takových dopisů byl Otevřený dopis ruských vědců a vědeckých novinářů proti válce s Ukrajinou, který několik hodin po jeho zveřejnění 24. února 2022 podepsalo více než 4000 vědců (k 14. 3. již přes 8000). Reagovaly však i jednotlivé obory, z nichž uveďme například ruské historiky či matematiky, kteří poukázali na to, že vpádem na Ukrajinu byla zdiskreditována vynikající pověst ruské matematiky, kterou se po tomto hanebném činu již nikdy nepodaří plně rehabilitovat (dopis již z webu zmizel).

Otevřený dopis ruských vědců i další, které následovaly, patřily mezi jednu z prvních otevřených reakcí ruských občanů na ruskou politiku na Ukrajině, které se dostalo masové podpory. V ruské společnosti tak sehrály bezesporu významnou roli při aktivizaci veřejného mínění a následných otevřených demonstracích v ulicích velkých ruských měst.

Zdá se, že režim byl touto vlnou solidarity vědců s Ukrajinou poněkud překvapen, reakce následovala až za několik dní. O to však byla tvrdší. Už jsme zmínili Prohlášení Ruského svazu rektorů. Reakce Akademie věd, která stála dosud stranou pozornosti, byla mírnější a vyzývala světové vědce k dodržování politické nestrannosti. Ani tato proputinovská kampaň nepřinutila všechny rektory k podpoře ruské válečné rétoriky. Některé univerzity, zvláště ty menší, na seznamu prohlášení konference rektorů chybí. U jiných zase najdeme vysoké představitele jak na prvním otevřeném dopisu proti válce, tak na prohlášení rektorů. Další z mnoha nesrovnalostí kolem tohoto dopisu je i to, že jak svým tónem, tak argumentací v mnohém odporuje předchozímu prohlášení ruských rektorů, které bylo orientováno na udržení vědeckého internacionalismu a kolegiálního přístupu k základním akademickým hodnotám. Přestože nevíme, co přesně se uvnitř ruské komunity děje, rostoucí politický tlak je jasně patrný zvláště při shlédnutí propagandistických klipů studentské podpory prezidenta Putina a ruské politiky. Prestižní Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO), tradičně považovaný za elitní školu ruských kádrů, diplomatů a vysokých politických úředníků, byl jednou z prvních škol, která se v otevřeném dopise postavila na začátku března proti invazi na Ukrajinu. Zároveň to však byla první univerzita, jejíž studenti tuto invazi o několik dní později plně podpořili v silně propagandistickém klipu proputinovské politiky. Co se teď ve skutečnosti děje za zdmi této školy a v ruské vědě vůbec, však netušíme…
Zcela jistě však víme, že se dala do pohybu velká vlna ruských vědců, kteří opouštějí Rusko. Zatímco v prvních dnech války bylo relativně snadné uprchnout, možnosti vycestovat jsou dnes omezené. Postoj ruských vědců je pragmatický: útěk volí z morálních a politických důvodů; dokud bude u moci Putin, nemohou či se nechtějí vrátit kvůli svému přesvědčení. Pokud by došlo v Rusku ke změně poměrů, počítají s návratem. Délka jejich emigrace se tedy v současnosti odvíjí od politické situace v Rusku. Svým postojem se však ocitli v humanitárním vakuu s omezenou možností žádat o víza, s omezenou možností svobodně cestovat, čerpat finance z bankovních účtů, ucházet se v zahraničí o místo či o grant.

Co bude dál?

Dynamika současného vývoje, kde je jednotný postup různých aktérů spíše výjimkou nežli pravidlem, znamená především to, že jakákoliv přesnější predikce budoucího vývoje je předem odsouzena k nezdaru. Již nyní však můžeme pozorovat určité trendy, které mohou do velké míry ovlivnit budoucí strukturu vědecké politiky evropských států vůči Ukrajině a Rusku či nový koncept vědecké diplomacie v době mezinárodních krizí.

Zatímco na počátku konfliktu se pomoc zahraničních grantových agentur a vzdělávacího sektoru soustředila na jednotlivce (vypisování stipendií atd.), objevují se rostoucí snahy přejít od fragmentarizované pomoci jednotlivcům k pomoci koncepční, tj. zajištění pomoci celým badatelským i jiným vědeckým týmům. Tato možnost je sice finančně i jinak náročnější, z pohledu budoucnosti však zřejmě relevantnější.

Tento přístup je o to důležitější, že po válce budeme mít co do činění se zeměmi, které postihne zřejmě největší odliv mozků („brain drain“) za posledních sto let, doprovázený s největší pravděpodobností také těžkými ztrátami na životech. Podle údajů z roku 2019 působilo na Ukrajině zhruba osmdesát tisíc vědců, z toho 44 % žen. Ukrajinská věda bude decimována personálně, ruská intelektuálně. Vědecká diplomacie je skutečně primárně nástrojem pro dobu míru, v dobách krize jsou její možnosti omezené. Nenechme se však mýlit, o podobě ukrajinské a ruské vědy se rozhoduje už nyní. Není proto čas čekat.

 Zdroje: Twitter, Science Business, Věda a výzkum, ruské weby

Ke stažení

O autorovi

Doubravka Olšáková

Mgr. Doubravka Olšáková, Ph.D., (*1977) vystudovala politologii a západoevropská studia na Fakultě sociálních věd UK, doktorát získala na Sorbonně a Pedagogické fakultě UK. V Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR se věnuje environmentálním dějinám, dějinám vědy a techniky, dějinám studené války a dalším tématům. Je spoluřešitelkou grantu ERC Negotiating World Research Data: A science diplomacy study.

Doporučujeme

Slavný všude, jen ne u nás

Slavný všude, jen ne u nás

Marek Vácha  |  30. 5. 2022
„Nikdy si nepsal deník a jeho dopisy vrhají na jeho vnitřní život jen málo světla. Jakožto kněz musel být obzvláště obezřelý při vyjádření svých...
Nejstarší Evropanka

Nejstarší Evropanka uzamčenovideo

Ve čtvrtek 14. září 1950 se v lomu pod návrším Zlatý kůň u Berouna chystají k odstřelu vápence. Je určen pro výrobu cementu. Zahřmí výbuch...
Prolévat luteránskou krev

Prolévat luteránskou krev uzamčeno

Petr Vorel  |  30. 5. 2022
Když se řekne „křížová výprava“, vybaví si čtenář nejspíš tažení středověkých rytířů k Božímu hrobu do Palestiny. Anebo zbabělé křižáky, prchající...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné