Autoexperimenty ve vývoji léčiv

Při přípravě článku o roli náhody v objevech nových léčiv [1] jsem si uvědomil, jak často v minulosti objevitelé léčiv prováděli experimenty sami na sobě (autoexperimenty), což je z dnešního hlediska považováno za problematické. Zmíním se o některých z těch, které výrazně ovlivnily terapii, a soustředím se hlavně na zkoušení látek, které byly později zavedeny jako léčiva.

Prvním tradovaným léčivem objeveným na základě autoexperimentování je acetylsalicylová kyselina zavedená v roce 1899 jako Aspirin firmou Bayer [2]. Firma byla původně zaměřena na výrobu barviv, s rozvojem organické chemie se začala věnovat i vývoji léčiv. Jejím prvním známým léčivem byl fenacetin, který se vyrábí acetylací 4-etoxyanilinu a osvědčil se během rozsáhlé epidemie chřipky v letech 1889–1892.

V oficiálních dokumentech firmy Bayer se uvádí jako autor Aspirinu farmaceut Felix Hoffmann, jehož otec trpěl těžkou formou revmatismu a léčil se salicylátem sodným. Protože léčba měla závažné vedlejší účinky, lék dráždil žaludeční sliznici a vyvolával pocity na zvracení, Felix Hoffmann se pokusil obměnit molekulu salicylové kyseliny. U fenacetinu osvědčenou acetylací získal kyselinu acetylsalicylovou, kterou úspěšně použil pro léčbu svého otce. Tomu, že lék zkoušel na sobě, nasvědčuje dochovaný zápis z jeho protokolů popisující chuť této kyseliny, a také se dá předpokládat, že předtím, než začal s otcovou léčbou, ověřil lék na sobě.

Je bakterie Helicobacter pylori původcem gastritidy a žaludečních vředů? Barry Marshall to prokázal autoexperimentem: bakteriální kulturu vypil a gastritidu si tím přivodil.Snímek M. Rohde, HZI

Pravděpodobně první zdokumentovaný případ objevu léčiva na základě autoexperimentu je zavedení fenolftaleinu jako laxativa. V Uhersku uvažovali v roce 1900 o použití fenolftaleinu k značení dovážených vín, která byla často málo kvalitní. Idea byla taková, že všechna dovážená vína by byla označena přídavkem fenolftaleinu a kontrola zalkalizováním vzorku by snadno prokázala přítomnost takového vína v prodávaných produktech.

Prozkoumat bezpečnost fenolftaleinu dostal za úkol tehdejší farmakologický ústav Budapešťské univerzity. Poté, co pokusy na myších neodhalily žádné problémy, se ho farmakolog Zoltán Vamossy rozhodl vyzkoušet na sobě. Výsledkem byl úporný průjem. Poté, co pokus zopakoval se stejným výsledkem jeden z jeho kolegů, Vamossy toto pozorování publikoval [3]. Maďarský farmaceut Max Kiss, žijící v USA, si této příhody popsané v maďarském tisku všiml a uvědomil si, že by bylo možné fenolftalein využít jako laxativum místo tehdy běžně používaného ricinového oleje. V roce 1906 začal s jeho prodejem pod názvem Ex-Lax, nejprve v podobě kousků čokolády s obsahem fenolftaleinu, později i ve formě tablet. Po objevení možné kancerogenity bylo používání fenolftaleinu jako léčiva zastaveno a místo něj se používají modernější přímá laxativa bisakodyl (Extralax) nebo pikosíran sodný (Guttalax), objevená právě obměnou struktury fenolftaleinu.