i

Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Záhada hlavolamu

Stále nerozumíme základním klimatickým trendům geologické současnosti
 |  28. 2. 2022
 |  Vesmír 101, 186, 2022/3

Dlouhodobě se nedaří urovnat spor mezi komunitou klimatologů, kteří ve snaze o porozumění dlouhodobé dynamice klimatického systému Země používají numerické modely, a komunitou paleoekologů, kteří rekonstruují klimatický vývoj současného interglaciálu na základě údajů získávaných z geologických záznamů. Navržena už byla řada chytrých řešení, ale konsensus je stále v nedohlednu.

Evropští a severoameričtí paleoekologové tradičně označují vrcholnou fázi současného interglaciálu, holocénu, termínem „klimatické optimum“. Již dlouho je známo, že v době před 8000 až 6000 lety se teplomilné organismy vyskytovaly dále na severu, než je tomu dnes. Bylo to způsobeno nejen klimatickými poměry rámcově srovnatelnými s dnešními, ale též jejich dlouhodobou stabilitou, díky které se geografické rozšíření druhů mělo šanci ocitnout v rovnováze s latitudinální klimatickou zonací. Geologické archivy zkoumané pomocí plejády moderních klimatických proxy dat,1) jakýchsi geochemických a biologických „paleoteploměrů“, dávají velmi podobnou a veskrze konzistentní výpověď: Ukazují rychlé oteplování na počátku holocénu (12 000–10 000 let před současností). Po přechodné fázi jen mírného oteplování následuje zmíněné „klimatické optimum“. V posledních 6000 letech pozorujeme velice pozvolný trend poklesu teplot, který byl přerušen až současným globálním oteplováním, jež začalo ve druhé polovině 19. století, a na pozadí klimatické variability současného interglaciálu se jeví jako velice prudké.

Je dobré upřesnit, že v tropických a subtropických severních šířkách nejsou rozdíly zdaleka tak dramatické jako dále na severu a že jižní polokoule jako celek vykazuje ještě větší dlouhodobou klimatickou stabilitu. Trendy jsou všude podobné, pouze amplitudy příslušných velkých fluktuací jsou tím menší, čím dále na jih se posouváme. Nejnovější rekonstrukce vývoje průměrných globálních teplot na základě celé řady nezávislých proxy dat a v mnoha jednotlivých dokumentačních bodech (obr. 1) jsou však očividně ovlivněny robustními boreálními a cirkumpolárními trendy severní polokoule. Nepřestává tak platit stará poučka, že globální klima „se vaří“ v severním Atlantiku.

„Jaké modely si postavíme, takové máme. Představují umělý, na expertních rozhodnutích závislý, tedy do velké míry arbitrární systém.“

Nyní vidíte 23 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Klimatologie, Ekologie

O autorovi

Petr Pokorný

Doc. Petr Pokorný, Ph.D., (*1972) vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě UK a Biologické fakultě JČU. V Centru pro teoretická studia, společném pracovišti UK a AV ČR, se zabývá paleoekologií a environmentální archeologií
Pokorný Petr

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...