Sýkora či had?

Roztomilé sýkorky každoročně vídáme hodovat na našich krmítkách. Během hnízdního období se však proměňují v hady. To ví každý, kdo se někdy snažil byť jen náhlednout do sýkorčího hnízda. Bezbranná sýkora (ne tak úplně; Vesmír 93, 274, 2014/5) se nezvaného návštěvníka snaží odehnat nepříjemným zvukem, který připomíná hadí syčení. Srovnání nahrávky 40 sýkor různých druhů z jižní a centrální části tropické Číny se zvuky různých druhů hadů tří čeledí (korálovcovitých, užovkovitých a zmijovitých) ukázalo, že akustická struktura syčení sýkor a hadů je opravdu velmi podobná [1].

Sýkora koňadra (Parus major) při vyrušení v hnízdě vydává zvuk podobný hadímu syčení.Snímek Vassiliy Vishnevskiy, iStock.com

Veverka šedobřichá (Tamiops swinhoei hainanus) si občas kromě oříšků dopřeje i nějaké to sýkorčí mládě či vajíčko z hnízdní dutiny. Zaslechne-li ptačí syčení, většinou okamžitě přeruší konzumaci a prchá ze svého oblíbeného stravovacího místa. Naopak velmi podobný bílý šum (to je ten protivný zvuk nenaladěné televize nebo nenaladěného rádia) nemá na cpoucí se veverku téměř žádný vliv. Veverka tedy dokáže rozlišit mezi bílým šumem a podobným syčením sýkor. [1]

Syčení sýkorce poskytuje jistou ochranu. Odbornou terminologií bychom ji mohli označit jako batesovské mimikry čili stav, kdy neškodný mimetik (sýkora) napodobuje nebezpečný model (hada). Batesovské mimikry důvěrně známe u vizuálních vzorů (např. pestřenka – vosa, korálovka – korálovec ap.), ale v akustickém světě je důkladně doložených příkladů poskrovnu. U sýkorek se syčení zřejmě objevilo díky konvergentní evoluci a nebylo nutné se ho učit (jak to bývá u ptáků obvyklé). Schopnost napodobit syčení sýkorám významně zvyšuje šanci na přežití [2], a je tedy pro ně evolučně výhodné.

[1] Møller A. P. et al.: Current Zoology, 2021, DOI: 10.1093/cz/zoab001

[2] Møller A. P. et al.: Current Zoology, 2021, DOI: 10.1093/cz/zoaa028