Když dětská kniha není jen pro děti

Knih o přírodě pro dospělé i dětské čtenáře vychází poměrně hodně, a to je jistě potěšitelné. Obsahově se ale nezřídka dost překrývají, což platí zvláště pro encyklopedie a atlasy, a tak nemusí být jednoduché si z nabídky vybrat.

U odbornějších publikací má každý náročnější čtenář při rozhodování, zda kniha stojí za pořízení, vcelku jasná kritéria – třeba inovativnost, zajímavost sdělovaného, přesnost, čtivost nebo kvalitu překladu. Knihy o přírodě určené dětem bychom mohli považovat za nakladatelsky jednodušší počin, ale ve skutečnosti taková kniha může být pro autora, překladatele i redaktora mnohem náročnější. Autor musí šikovně pracovat s výběrem témat nebo druhů a také s mírou detailu na škále mezi povrchností a zahlcením. Dětské knihy navíc často obsahují kresby, které oproti relativně neutrální fotografii mohou knihu obohatit, ale při nezvyklém grafickém stylu nebo v extrémním případně i špatných kresbách titul poškodit. V roce 2020 vyšel český překlad knihy Objevuj svět zvířat. Podivní, divocí, úžasní!, která by na první pohled mohla připomínat jednu z mnoha knih o zvířatech pro mladé čtenáře, ale při druhém pohledu minimálně zoologové zbystří. Autorem je totiž Tim Flannery, známý zoolog a paleontolog, který je při badatelské práci doma jak v muzejním depozitáři, tak v terénním výzkumu v novoguinejských či celebeských horách nebo ve vyprahlém australském vnitrozemí. Ačkoliv se profesně původně zabýval převážně současnými a vymřelými savci australské oblasti, kde objevil více než tři desítky nových druhů, posunul postupně své působení i do ochrany přírody a popularizace ekologických témat. Z více než dvou desítek Flanneryho autorských počinů byla kniha o klimatické změně dlouhou dobu jediná přeložena do češtiny (pro recenzi od Vojena Ložka viz Vesmír 87, 491, 2008/7). Flanneryho knihy málokdy uniknou širší pozornosti, a to nepochybně i proto, že jsou čtivé, obsahují pozoruhodné informace i jejich inspirativní shrnutí nebo propojení a v neposlední řadě také atraktivní obrazový doprovod, např. úžasné kresby Petera Schoutena.

Tim Flannery: Objevuj svět zvířat. Podivní, divocí, úžasní! Fragment, Praha 2020, 242 stran, ISBN: 978-80-253-4928-1

Zde představovaná publikace sice vybočuje z řady odbornějších knih, neboť je zacílena na mladší čtenáře, ale ve skutečnosti i u ní můžeme vysledovat stejné charakteristiky – čtivost, výběr fascinujících informací a jejich správné dávkování s ohledem na věk čtenářů. Pro dětského čtenáře je nepochybně zajímavé „Moje okénko“, které autor u jednotlivých skupin používá k vylíčení osobnějších zážitků s daným zvířetem. Tímto způsobem děti zjišťují, že ona fascinující stvoření někde skutečně žijí, lze je potkat i jinde než na stránkách knihy a třeba s nimi i zažít něco humorného.

Kniha po krátkém úvodu popisuje subjektivně vybrané skupiny živočichů v několika typech prostředí (voda, vzduch, lesy, polopouště a travnaté oblasti). Z každého biotopu vybral autor druhy notoricky známé svými pozoruhodnými vlastnostmi (kolibříky, rypoše lysé nebo mořské koníčky), druhy méně známé, a přesto zajímavé (klubáky, štětinatce, varany), ale i druhy, které malý čtenář běžně zná, ale jejich biologické zvláštnosti možná ještě neobjevil (sovy, žirafy, štíry), nebo druhy, které u dětí nepatří mezi nejoblíbenější (noční motýly, žáby, pavouky), a je možné k nim dětem ukázat cestu. Nechybí autorova oblíbená skupina – stromoví klokani –, ale výběr celkově není savcocentrický. Autor dětského čtenáře vnímá jako rovnocenného partnera a nebojí se jít do detailu.

Obsah je mnohovrstvý, fascinaci může zažít jak čtenář bez jakékoliv znalosti určité skupiny, tak profesionální zoolog. Flannery je totiž faktograficky přesný a při výběru faktů se nejspíše opíral o kvalitní rešerše, soudě podle toho, že vybrané údaje minimálně vypadají neotřele. V případě stromových klokanů převzal i originální interpretaci ze své knihy o této skupině (opět s autobiografickými prvky) Chasing Kangaroos (Grove Press, 2007), v níž předpokládá, že klokani zlepšují své trávení pomocí hlístic okupujících jejich trávicí ústrojí. Konkrétně by hlístice mohly být prospěšné tím, že by se mohly živit hůře využitelnou tráveninou a jejich výměšky či uhynulá těla by pak představovala vítané zpestření relativně fádní klokaní stravy. Tato neotřelá hypotéza zřejmě zaskočila i překladatele, kteří po správném překladu „břicho plné červů“ vztahují užitečnost k bakteriím a prvokům. Autorovo zaměření je též výrazné u boxů Klimatické změny, poukazujících na komplikace, kterým mohou skupiny v budoucnu čelit.

Část ilustrací Sama Caldwella rozverně zachycuje informace popisované v textu, což jistě přispívá k zapamatování. Zbylé ilustrace vykreslují zvíře bez karikování a celek působí vyváženě.

Kniha je primárně určena pro čtenáře od  osmi let, ale naše zkušenost ukazuje, že výběrem skupin a způsobem líčení je poutavá i pro mladší děti. Můžeme ji považovat za „rodinnou knihu“, v níž si každý najde své. Má přesah i mimo dětskou literaturu – nám pedagogům ukazuje, jak pojmout přednášky či popularizaci pro mladší posluchače, ale dost možná i pro vysokoškolské studenty. Často si klademe otázku, co všechno říct a jak to udělat, aby student zažil co nejčastěji pocit fascinace nad probíranými skupinami, fenomény nebo zdánlivě triviálními fakty. Stačí vzpomenout jelena – všichni víme, že samci shazují parohy, ale při nadhledu lze žasnout, co že to vlastně dělá. Není přece normální, že zvíře každoročně zahodí mnoho kilogramů kostní tkáně, a není triviální, jak to udělá, aby příští rok mělo na toto „plýtvání“ dost stavebních látek. Pozoruhodná je i samotná povaha parohu (jde vlastně o dobře kontrolovaný osteosarkom, viz Vesmír 99, 130, 2020/3).

Jak jsme již zmínili, výběr skupin je subjektivní a z hlediska systematické zoologie značně chudý. Jinak by se kniha proměnila v jednu z mnoha encyklopedií, které jsou jistě také užitečné, ale v hutném popisu snadno zaniknou informace o výjimečnosti či pozoruhodnosti jednotlivých skupin. V této souvislosti nelze nevzpomenout profesora Zdeňka Veselovského, u jehož přednášek jsme si občas kladli otázku, proč nám toho s ohledem na své rozsáhlé znalosti říká „tak málo“. Při zpětné bilanci musím uznat, že jeho styl – výběr zásadních nebo nezvyklých faktů spojených s vlastnoručními kresbami nebo osobní vzpomínkou – přispěl k tomu, že si studenti bez ohledu na obor z jeho přednášek odnesli mnohem více než od kolegů, kteří studenty zahltili informacemi.

Ve vzdělávacím procesu by nám nemělo jít o proměnu studentů v chodící encyklopedie, potřebujeme u nich nejprve probudit zájem o obor a také zvědavost a touhu dovědět se víc. Vzhledem k aktuální dostupnosti informací je schopnost zaujmout ideální vlastností pedagoga i popularizátora. Pokud studenta zaujme, podrobnější informace si sám najde. Dobrý pedagog studenty provází a ukazuje na souvislosti, které nejsou na  první pohled zřejmé. V ochraně přírody nám pozornost upřená na charismatické či něčím zvláštní druhy pomáhá vytvořit základní povědomí o některých jevech a pod heslem „poznej a chraň“ přimět příjemce takových informací k větší angažovanosti a zájmu o druh, místo a prostředí.

V neposlední řadě se tato kniha může hodit i zoologům a marketérům v zoologických zahradách a muzeích. Najdou v ní nejednu zvláštnost ze života uvedených druhů, která by jim mohla pomoci mediálně „prodat“ ohrožené druhy – v případě zoo chovance nebo záchranné projekty in situ. K tématům spojeným s ochranou přírody je totiž třeba efektivně přilákat pozornost nejen univerzitních studentů, ale i široké veřejnosti. Úsilí vynaložené tímto směrem se určitě vyplatí.