i

Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Náboženský celibát jako evoluční hádanka

 |  5. 12. 2022
 |  Vesmír 101, 778, 2022/12

Reprodukce je podstatou evoluce. Proč tedy po staletí přežívá tradice, která rozmnožování zakazuje? Nový výzkum tibetských buddhistů přináší možné odpovědi.

Celibát neboli závazek žít bez manželství a pohlavního styku existuje v určité podobě v mnoha světových náboženstvích. V indickém džinismu je například považován za nezbytnou podmínku k dosažení mókši neboli osvobození duše. Všichni džinističtí mniši slibují, že se budou vyhýbat sexuálním vztahům, a i laičtí věřící jsou povzbuzováni k celibátu po narození prvního syna. Gautama Buddha prosazoval celibát jako ideální životní pravidlo pro všechny mnichy a mnišky a tato tradice je v buddhismu silná dodnes. V křesťanství se myšlenka celibátu objevuje od nejranějších počátků. Povinným závazkem pro vysvěcené osoby se ale stal až ve 12. století, a to zejména v římskokatolické církvi.

Téměř všechna náboženství vyžadují od svých věřících nějakou formu časové či fyzické oběti, ať už se jedná o modlitbu, pouť, či bolestivý rituál. Vzhledem k tomu, že rozmnožování je základním principem lidského života, bez něhož by tu nikdo z nás dnes nebyl, lze celibát považovat za jednu z největších obětí. Proč se někteří věřící dobrovolně či pod tlakem rodičů vzdávají možnosti mít potomky? Jak to, že tato instituce dávno nevymřela spolu s jejími praktikanty? Na tyto otázky se v současnosti pokouší odpovědět mezinárodní tým antropologů vedený profesorkou Ruth Maceovou z University College London [1,2].

Bratrské soupeření v Tibetu

Jako místo svého terénního výzkumu si zvolili okres Čone, ležící na severovýchodním okraji Tibetské náhorní plošiny v Číně. Jeho většinovými obyvateli jsou etničtí Tibeťané, kteří se živí tradičním zemědělstvím a chovem jaků a ovcí na zdejších rozsáhlých pastvinách. Přestože v období kulturní revoluce byly formální náboženské aktivity v této oblasti na dvě desetiletí pozastaveny, místní lidé zůstávají silně věřícími buddhisty, v jejichž životech hrají významnou roli kláštery. Tato centra vzdělání a moci, která v sobě tradičně spojovala funkce chrámu, školy, banky i soudního dvora, jsou domovem mnoha mnichů, kteří celý svůj život zasvěcují studiu buddhistických textů, modlitbám a nejrůznějším náboženským obřadům.

Nyní vidíte 33 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Antropologie

O autorovi

Václav Hrnčíř

Mgr. Václav Hrnčíř, Ph.D., (*1990) vystudoval archeologii na Univerzitě Hradec Králové, doktorát získal na Univerzitě Karlově. Pracuje v Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku, kde se zabývá kulturní evolucí a mezikulturním výzkumem společností napříč časem a prostorem.
Hrnčíř Václav

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...