Náboženský celibát jako evoluční hádanka

Reprodukce je podstatou evoluce. Proč tedy po staletí přežívá tradice, která rozmnožování zakazuje? Nový výzkum tibetských buddhistů přináší možné odpovědi.

Celibát neboli závazek žít bez manželství a pohlavního styku existuje v určité podobě v mnoha světových náboženstvích. V indickém džinismu je například považován za nezbytnou podmínku k dosažení mókši neboli osvobození duše. Všichni džinističtí mniši slibují, že se budou vyhýbat sexuálním vztahům, a i laičtí věřící jsou povzbuzováni k celibátu po narození prvního syna. Gautama Buddha prosazoval celibát jako ideální životní pravidlo pro všechny mnichy a mnišky a tato tradice je v buddhismu silná dodnes. V křesťanství se myšlenka celibátu objevuje od nejranějších počátků. Povinným závazkem pro vysvěcené osoby se ale stal až ve 12. století, a to zejména v římskokatolické církvi.

Téměř všechna náboženství vyžadují od svých věřících nějakou formu časové či fyzické oběti, ať už se jedná o modlitbu, pouť, či bolestivý rituál. Vzhledem k tomu, že rozmnožování je základním principem lidského života, bez něhož by tu nikdo z nás dnes nebyl, lze celibát považovat za jednu z největších obětí. Proč se někteří věřící dobrovolně či pod tlakem rodičů vzdávají možnosti mít potomky? Jak to, že tato instituce dávno nevymřela spolu s jejími praktikanty? Na tyto otázky se v současnosti pokouší odpovědět mezinárodní tým antropologů vedený profesorkou Ruth Maceovou z University College London [1,2].

Mniši v tibetském klášteře Sera během tradiční disputace. Snímek Ruth Maceová

Bratrské soupeření v Tibetu

Jako místo svého terénního výzkumu si zvolili okres Čone, ležící na severovýchodním okraji Tibetské náhorní plošiny v Číně. Jeho většinovými obyvateli jsou etničtí Tibeťané, kteří se živí tradičním zemědělstvím a chovem jaků a ovcí na zdejších rozsáhlých pastvinách. Přestože v období kulturní revoluce byly formální náboženské aktivity v této oblasti na dvě desetiletí pozastaveny, místní lidé zůstávají silně věřícími buddhisty, v jejichž životech hrají významnou roli kláštery. Tato centra vzdělání a moci, která v sobě tradičně spojovala funkce chrámu, školy, banky i soudního dvora, jsou domovem mnoha mnichů, kteří celý svůj život zasvěcují studiu buddhistických textů, modlitbám a nejrůznějším náboženským obřadům.