i

Aktuální číslo:

2023/1

Téma měsíce:

DNA jako důkaz

A začala doba temna… V Africe.

 |  5. 12. 2022
 |  Vesmír 101, 736, 2022/12

„Skládám puzzle. Anebo tomu říkám vitráž. Prostě sbírám střípky, spojuji je dohromady, a když tu barevnou mozaiku ozáří sluneční paprsky, objeví se další příběh.“ Tak popisuje respektovaný francouzský historik a archeolog François- Xavier Fauvelle své „výpravy“ do afrického středověku. Z 34 příběhů–esejů sestavil knihu Zlatý nosorožec, ojedinělé populárně-naučné dílo, jež popisuje Afriku v období od 8. do 15. století. Tedy v časech, kdy faraoni byli zapomenuti a kolonizátoři ještě nepřirazili ke břehům…

Staletí temna . Tak někteří francouzští historikové nazývají středověké období afrických dějin. Proč vlastně? — Na začátku 15. století začali Evropané podnikat výpravy do Afriky – nejdříve přijeli Portugalci, pak Holanďané, Francouzi, Angličané a další. To znamená, že od té doby máme spoustu písemných památek, popisujících jejich cesty, a tedy i africký kontinent. Ale zpráv o staletích před tím se dochovalo velmi málo, psaných dokumentů je minimum. Právě proto se středověk v afrických dějinách také označuje jako „doba temna“.

To je pozoruhodné. V naší historii byla „doba temna“ zase synonymem pro období po bitvě na Bílé hoře roku 1620 a následné rekatolizaci země pod nadvládou Habsburků. — Tak to jsem nevěděl. Znamená to tedy, že český národ chápe toto období jako temné, protože byl utlačován?

Tak byla doba temna u nás dlouho interpretována. Jako období tvrdého útlaku českého národa. Současní historici ji však už hodnotí pozitivněji a upozorňují, že to byla také doba vrcholného baroka, rozvoje ekonomického i kulturního. — S africkým temnem to také není tak jednoznačné. Poprvé výraz „staletí temna“ použil Raymond Mauny, jeden ze zakladatelů francouzské historiografie Afriky, ale já toto označení vlastně nemám rád. Píšu jej také vždy v uvozovkách, abych tím vyjádřil frustraci nás, historiků. Ta staletí jsou temná kvůli nedostatku informací. Ale jsou ještě jiné způsoby, cesty, jak objevovat. Je třeba hledat jiné stopy.

Soubor 34 příběhů- esejí z afrického středověku vyšel pod názvem Le Rhinocéros d’or. Histoires du Moyen Âge africain v Paříži v roce 2013, nakladatelství Karolinum vydalo český překlad o sedm let později. Fauvellova práce je vlastně vůbec první populárně naučnou knihou o africkém středověku. Autor ji letos v září představil v Praze, kam přijel na pozvání Karlovy univerzity a Francouzského institutu. Díky nim se mohl uskutečnit i tento rozhovor.

Co tedy víte dnes o středověké Africe? — Musím připomenout, že mluvíme o velikém prostoru, o mnohonásobně větším, než je Evropa. A když se na tu středověkou obrovskou mapu podíváme, jako první nás zaujme úžasná říše Mali, která se od 13. do 15. století rozkládala na jihozápadě Sahary, v kraji Sahel. Tam, na planinách okolo řeky Niger, také ležela města Gao a Timbuktu. Směrem na východ, kde je dnes Čadské jezero, se zase nacházelo království Kánem, které ve 12. a 13. století znali velmi dobře v Byzanci, mezi západními křesťany a v islámském světě. A když se vydáme ještě více na východ, doputujeme až k Nilu, který jako jediná africká řeka protéká Saharou, a ocitneme se v prostoru dnešního Súdánu – tam se od začátku 6. století rozvíjelo několik křesťanských království. Žili v nich Núbijci, kteří doma mluvili starou núbijštinou, v chrámu používali řečtinu a při politických a administrativních jednáních kopštinu. Tato christianizace nebyla nijak umělá, ale velmi zakořeněná, hluboká.

Jak to víte, když nemáte k dispozici dostatek písemných dokumentů? — V dnešním Súdánu nacházíme podél Nilu pozůstatky stovek malých venkovských chrámů. To jsou naše „dokumenty“. Úžasný objev se povedl polským archeologům v době, kdy se na Nilu budovala Asuánská přehrada. Tehdy UNESCO zorganizovalo sérii záchranných akcí kvůli památkám, které měly být zatopeny. V prostoru operovala řada archeologických týmů – Poláci, Čechoslováci, Angličané, Francouzi a mnozí další. V souladu se svou platnou teritoriální koncesí měli co nejrychleji vykopat a zdokumentovat vše, co šlo. Polská skupina zkoumala kopec nad otomanskou pevností a zjistila, že kopec není kopec, ale několik vrstev ruin a úplně vespod se ukrývá křesťanská katedrála. Byla vyzdobena nádhernými freskami, na nichž byli zobrazeni králové, královny a princezny núbijské pod ochranou bezpočtu svatých z Bible, nápisy byly opět v řečtině nebo kopštině. A když už mluvíme o křesťanech… Jejich společenství se formovala od 4. století rovněž v Africkém rohu, uprostřed území dnešní Etiopie a od 8. století pak koexistovala vedle početných muslimských království. Ta se také více než tisíc let rozvíjela na březích Indického oceánu a na přilehlých ostrovech. Vznikala tam významná centra jako Mogadišu, Malindi, Mombasa, Kilwa nebo přístav Sofala. Tahle města byla vlivnější, významnější než dnes.

Nyní vidíte 27 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Archeologie
RUBRIKA: Rozhovor

O autorovi

Irena Jirků

 

Doporučujeme

Deset let s CRISPR-Cas9

Deset let s CRISPR-Cas9 audio

Jaroslav Petr  |  31. 1. 2023
V roce 2023 jsme vstoupili do druhé dekády využívání technologie CRISPR-Cas-9, která zahájila revoluci v genovém inženýrství. Co přineslo...
I když, bratře, mám tě rád, povím na tě, že jsi krad‘!

I když, bratře, mám tě rád, povím na tě, že jsi krad‘!

Halina Šimková  |  10. 1. 2023
Genetická příbuznost lidí je předmětem zájmu vědy už po staletí. Od prvních teoretických úvah o mísení krve rodičů přes porozumění základním...
Od mumie k Nobelovi

Od mumie k Nobelovi uzamčeno

Viktor Černý  |  9. 1. 2023
Evoluční genomika vyvinula za posledních několik desetiletí propracované nástroje, pomocí nichž můžeme lépe nahlížet a také přímo datovat...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné