A začala doba temna… V Africe.

„Skládám puzzle. Anebo tomu říkám vitráž. Prostě sbírám střípky, spojuji je dohromady, a když tu barevnou mozaiku ozáří sluneční paprsky, objeví se další příběh.“ Tak popisuje respektovaný francouzský historik a archeolog François- Xavier Fauvelle své „výpravy“ do afrického středověku. Z 34 příběhů–esejů sestavil knihu Zlatý nosorožec, ojedinělé populárně-naučné dílo, jež popisuje Afriku v období od 8. do 15. století. Tedy v časech, kdy faraoni byli zapomenuti a kolonizátoři ještě nepřirazili ke břehům…

Staletí temna . Tak někteří francouzští historikové nazývají středověké období afrických dějin. Proč vlastně? — Na začátku 15. století začali Evropané podnikat výpravy do Afriky – nejdříve přijeli Portugalci, pak Holanďané, Francouzi, Angličané a další. To znamená, že od té doby máme spoustu písemných památek, popisujících jejich cesty, a tedy i africký kontinent. Ale zpráv o staletích před tím se dochovalo velmi málo, psaných dokumentů je minimum. Právě proto se středověk v afrických dějinách také označuje jako „doba temna“.

To je pozoruhodné. V naší historii byla „doba temna“ zase synonymem pro období po bitvě na Bílé hoře roku 1620 a následné rekatolizaci země pod nadvládou Habsburků. — Tak to jsem nevěděl. Znamená to tedy, že český národ chápe toto období jako temné, protože byl utlačován?

François-Xavier Fauvelle-Aymar: Zlatý nosorožec. Příběhy o africkém středověku Karolinum, Praha 2021, 214 s., ISBN 978-80-246-4146-1

Tak byla doba temna u nás dlouho interpretována. Jako období tvrdého útlaku českého národa. Současní historici ji však už hodnotí pozitivněji a upozorňují, že to byla také doba vrcholného baroka, rozvoje ekonomického i kulturního. — S africkým temnem to také není tak jednoznačné. Poprvé výraz „staletí temna“ použil Raymond Mauny, jeden ze zakladatelů francouzské historiografie Afriky, ale já toto označení vlastně nemám rád. Píšu jej také vždy v uvozovkách, abych tím vyjádřil frustraci nás, historiků. Ta staletí jsou temná kvůli nedostatku informací. Ale jsou ještě jiné způsoby, cesty, jak objevovat. Je třeba hledat jiné stopy.

Co tedy víte dnes o středověké Africe? — Musím připomenout, že mluvíme o velikém prostoru, o mnohonásobně větším, než je Evropa. A když se na tu středověkou obrovskou mapu podíváme, jako první nás zaujme úžasná říše Mali, která se od 13. do 15. století rozkládala na jihozápadě Sahary, v kraji Sahel. Tam, na planinách okolo řeky Niger, také ležela města Gao a Timbuktu. Směrem na východ, kde je dnes Čadské jezero, se zase nacházelo království Kánem, které ve 12. a 13. století znali velmi dobře v Byzanci, mezi západními křesťany a v islámském světě. A když se vydáme ještě více na východ, doputujeme až k Nilu, který jako jediná africká řeka protéká Saharou, a ocitneme se v prostoru dnešního Súdánu – tam se od začátku 6. století rozvíjelo několik křesťanských království. Žili v nich Núbijci, kteří doma mluvili starou núbijštinou, v chrámu používali řečtinu a při politických a administrativních jednáních kopštinu. Tato christianizace nebyla nijak umělá, ale velmi zakořeněná, hluboká.

Hlavní sídla zmiňovaná v knize Françoise-Xaviera Fauvella. Environmentální údaje jsou současné.Mapy Claude Dubut, Alma Editeur

Jak to víte, když nemáte k dispozici dostatek písemných dokumentů? — V dnešním Súdánu nacházíme podél Nilu pozůstatky stovek malých venkovských chrámů. To jsou naše „dokumenty“. Úžasný objev se povedl polským archeologům v době, kdy se na Nilu budovala Asuánská přehrada. Tehdy UNESCO zorganizovalo sérii záchranných akcí kvůli památkám, které měly být zatopeny. V prostoru operovala řada archeologických týmů – Poláci, Čechoslováci, Angličané, Francouzi a mnozí další. V souladu se svou platnou teritoriální koncesí měli co nejrychleji vykopat a zdokumentovat vše, co šlo. Polská skupina zkoumala kopec nad otomanskou pevností a zjistila, že kopec není kopec, ale několik vrstev ruin a úplně vespod se ukrývá křesťanská katedrála. Byla vyzdobena nádhernými freskami, na nichž byli zobrazeni králové, královny a princezny núbijské pod ochranou bezpočtu svatých z Bible, nápisy byly opět v řečtině nebo kopštině. A když už mluvíme o křesťanech… Jejich společenství se formovala od 4. století rovněž v Africkém rohu, uprostřed území dnešní Etiopie a od 8. století pak koexistovala vedle početných muslimských království. Ta se také více než tisíc let rozvíjela na březích Indického oceánu a na přilehlých ostrovech. Vznikala tam významná centra jako Mogadišu, Malindi, Mombasa, Kilwa nebo přístav Sofala. Tahle města byla vlivnější, významnější než dnes.