Když mrtvý hmyz mluví

V době fotografií a tištěných 3D modelů zvířat se sbírání hmyzu může zdát jako přežitek. Neměli bychom však zapomínat na to, že sbírka je jedinečný svědek historie. Právě takovému jejímu využití se věnují dva nedávné články zkoumající čmeláky z pěti britských muzeí. V první studii [1] izolovali DNA z čmeláků sesbíraných za více než posledních sto let. Tato DNA se sice krátce po smrti zvířete poškodí, ale dál už degraduje pomalu, konstantně a srovnatelně napříč sbírkami. Poškození moc nevadí, pokud se s ním počítá a na analýzu použijeme stejné metody jako pro studium DNA z archeologických nálezů. Získaná genetická data pak umožňují porovnání stavu populací hmyzu v čase. Z toho je možné odvodit, jaké změny se na nich podepsaly, a snad předpovědět, jak se projeví změny v budoucnu.

Entomologická sbírka z Ameriky ukazuje důležitou součást každého sbírkového exempláře – hustě popsané lokalitní štítky. Bez údajů o čase a místě nálezu zvířete výrazně klesá vypovídací hodnota exempláře. Vlevo zástupci motýlů (Lepidoptera), vpravo nahoře blanokřídlí (Hymenoptera, v horních několika řadách s různými druhy včel, mezi které patří i čmeláci), vpravo dole dvoukřídlí (Diptera).Snímek Brian Wangenheim, unsplash.com

V druhé studii [2] autory zajímala stavba těla čmeláků, konkrétně tvar křídel. Stres působící v průběhu života (teplota, znečištění či třeba paraziti) se totiž může projevit tak, že rozkolísá tvorbu symetrických struktur (zde levá a pravá křídla) a způsobí jejich asymetrii. Zvýšená asymetrie křídel by tak měla ukazovat na stresující podmínky. Zde analýza více než tří tisíc zvířat čtyř druhů odhalila nárůst asymetrie po roce 1925, s nejvýraznější asymetrií v letech s vyššími teplotami i úhrny srážek – v podmínkách, které se v Británii asi stanou běžné s postupující klimatickou změnou. Genetická i morfologická svědectví sbírek tedy mohou sloužit jako ukazatel stresu a pomoci nastavit ochranu populací opylovačů.

[1] Mullin V. E. et al.: Methods in Ecology and Evolution, 2022, DOI: 10.1111/2041-210X.13945.

[2] Arce A. N. et al.: Journal of Animal Ecology, 2022, DOI: 10.1111/1365-2656.13788.