K obrazu doby

ad Vesmír 101, 16, 2022/1

Když sleduji mediální obraz doby před rokem 1989, zdá se mi značně zjednodušený a neobjektivní.

Jako student jsem se v letech 1963–1967 zúčastnil několika mezinárodních „budovatelských“ táborů u nás i v cizině – Švédsku a západním Německu. Byli tam mladí lidé z různých zemí a mluvilo se převážně anglicky. Pracovali a bavili jsme se společně a nikdy jsem neměl pocit, že přicházím z totalitního státu. Byli jsme kulturní i průmyslově vyspělá země; Semafor, nová filmová vlna, v Rožnově pod Radhoštěm se již vyráběly první čipy integrovaných obvodů. Politika ustupovala stranou a my byli hrdí patrioti, po kapitalismu nikdo netoužil.

Obrat nastal po sovětské okupaci a následné „normalizaci“, která mnoha lidem zlomila páteř. Tato doba umožnila kariéru lidem nevalného charakteru, mnohdy s psychopatickými sklony. Ti pak využili příležitosti zbohatnout po roce 1990 během privatizace a vytvořili základ třídy oligarchů, kteří se pak chopili moci i v politice.