Slonice se čím dál častěji rodí bez klů

Patnáct let trvající občanská válka v Mosambiku zasáhla nejen do života lidí, ale výrazně se podepsala také na přírodě. Kvůli financování bojů bylo upytlačeno velké množství zvířat, především pak velkých savců včetně slonů. V národním parku Gorongosa jich po válce zbylo z původního počtu 2500 pouze 200. Radikální úbytek slonů ovšem není jediným výsledkem ozbrojeného konfliktu v zemi. V obnovující se sloní populaci se začalo rodit více mláďat bez klů. Častější absence sloní chlouby je pravděpodobně výsledkem umělé selekce zapříčiněné člověkem.

Pytláci prahnoucí po slonovině jako po cenném artiklu během války vybíjeli pouze jedince, kteří měli kly. Ti bez klů (téměř výhradně samice) přežívali a jejich geny i s mutací pro absenci klů zdědili jejich potomci, kteří se opět rodili bez klů. Přitom v původní přirozené populaci slonů se vyskytovalo jen necelých 20 % slonic bez klů. To se ovšem v parku Gorongosa změnilo a po válce se počet narozených mláďat bez klů ztrojnásobil.

O tom, zda se konkrétní vlastnost nebo znak přenese z jedné generace na tu další, rozhoduje vzájemné působení genetických a environmentálních vlivů. V tomto případě je genetická část příběhu sloních klů stále záhadou. Zatím byly objeveny dva geny na chromozomu X, které by mohly být zodpovědné za absenci klů u slonů. Jejich mutace je pravděpodobně u samců neslučitelná se životem, a proto se projevuje právě jen u samic. Jak přesně funguje genetické kódování zodpovědné za absenci klů, zatím není jasné.

Snímek Pawan Sharma

Každopádně tato umělá selekce ve sloní populaci dokazuje, jak významně člověk zasahuje do chodu přírody. Slon je klíčový druh, což znamená, že svou činností ovlivňuje prostředí, v kterém žije. A právě kly k této činnosti významně přispívají. Slonům slouží například k rýpání v suché zemi, škrábání kůry ze stromů a u samců potom k boji o samice. To znamená, že stále častější absence klů může mít důsledky pro celý ekosystém. Jak velká tato ekosystémová změna bude, se dozvíme teprve časem.

Campbell-Staton S. C. et al., 2021, Science, DOI: 10.1126/science.abe7389