Jak jsem potkal Vesmír

Lásku k přírodě mi vštípil můj dědeček Jindřich, hostinský a obchodník v mé rodné vísce na Poličsku. Rozhodující pro moje životní směřování však bylo setkání s panem učitelem Jarmilem Feltlem na červené základní škole v Poličce (dnes už opět Masarykova škola), který mě tehdy v 8. třídě získal nejen pro chemii, ale přímo pro biochemii.

Pan učitel mi imponoval ve všech ohledech a záhy jsem si všiml, že přestávkový dohled na děti v hlučných chodbách školy si zpříjemňuje čtením Vesmíru. To mě inspirovalo a Vesmír jsem si začal kupovat v novinovém stánku u nádraží za 3 Kčs. Bylo jaro 1971 a hned druhé číslo, které jsem si koupil, bylo květnové jubilejní s barevnou titulní stránkou, vydané u příležitosti stého výročí založení časopisu (na obr.).

Vybavuji si, jak jsem se snažil soustředěným čtením porozumět pro čtrnáctiletého kluka dosti náročným textům, jako třeba těm elektrochemickým z pera prof. Koryty, většinou s malým úspěchem, ale neodradilo mě to, naopak. Záhy jsem se stal předplatitelem Vesmíru a zůstal mu věrným dodnes. Čtením Vesmíru jsem získal slušný přehled jak o československé vědě a vědeckých pracovištích, tak o mezinárodní a světové vědě, zdaleka nejenom o té z bývalého sovětského bloku. Při pohledu do minulosti oceňuji právě snahu Vesmíru přibližovat vymoženosti moderní vědy i za železnou oponou.

Časopisu přeji, aby byl i nadále zajímavým zdrojem informací ze světa vědy a výzkumu pro učitele základních i středních škol a pro všechny příznivce přírodních věd, jakož i inspirací a motivací pro zvídavé žáky a studenty upsat se přírodním a technickým vědám na celý život.

Snímek Biologické centrum AV ČR