Rozmanitost a synkreze

Nově vydaná publikace Oběť pro život: tradice a spiritualita dnešních Mayů z pera kulturního antropologa Jana Kapusty je v českém prostředí zcela ojedinělou knihou. V tom nejlepším slova smyslu. Nejenže čtenářům nabízí erudovanou výpravu do světa mayistiky a etnografie, ale neohroženě překračuje jejich hranice a pokračuje cestou vinoucí se mezi etnologií, antropologií náboženství, filosofií a religionistikou. Nadšeným cestovatelům v těchto oborech by tedy jistě neměla v knihovničce chybět.

Autor svou pomyslnou literární pyramidu staví na pevných a kvalitních základech vlastního dlouhodobého etnografického terénního výzkumu, který podnikl v roce 2009 a 2013 u mayských etnik v Kučumatánských horách v Guatemale. Pozornost přitom soustředil především na Maye Mam z obce Todos Santos Cuchumatán a Maye Akatek z osady Chimbán, na jejichž příkladu ukazuje opravdovou podobu současného mayského náboženství. A ta je velmi barvitá, jak sám autor sympaticky předesílá již v úvodu, v němž uvádí reakce na svůj výzkum, které tak často slýchá. Je mnohem barvitější než stále se vyskytující populární, ale mylné „černobílé“ představy typu „Mayové ani žádné jejich náboženství dnes přece už neexistuje“ nebo „Mayové žijí zcela izolováni od našeho světa a ničím nerušeni v harmonii s matkou Zemí“.

Právě preciznost, s jakou Kapusta odkrývá roušku falešných vžitých „mýtů“ o mayské kultuře a představuje ji v celé její komplexnosti, kreativnosti a kráse, je pro mne z pohledu předkolumbovské mayistiky nesmírným přínosem. Ostatně autor správně upozorňuje, že již samotné označení Mayové je třeba vnímat v celé jeho pestrosti – stejně jako tomu bylo v historii ani dnes Mayové nepředstavují jednotnou skupinu s jednotnou identitou. Podobně jako se v předkolumbovském období s největší pravděpodobností jedinec identifikoval se svou komunitou a panovníkem či jeho místním zástupcem, je dnes identita příslušníka mayského etnika v Guatemalské vysočině podle Kapusty ovlivněna především obcí, guatemalským státem, stále propojenějším světem, tradičním způsobem života i moderními vlivy zároveň a různými formami náboženství (s. 14).

Jan Kapusta: Oběť pro život. Tradice a spiritualita dnešních MayůArgo, Praha 2020, vázaná, 208 s., ISBN 978-80-257- 3344-8

Tato heterogenní a dynamická skutečnost se zároveň nepochybně v mayském náboženství odráží a odrážela i v minulosti. Už při prvním seznámení s předkolumbovským náboženstvím Mayů se studenti učí, jak nebezpečné je generalizovat poznatky z jednoho místa na celou tehdejší mayskou oblast a jak moc je naopak důležité vnímat jednotlivá lokální specifika. Přinejmenším již z klasického období mayských dějin s jistotou víme, že různá mayská království či města „preferovala“ určitá božstva, kterým věnovala velkou míru pozornosti (například Palenque a jeho trojice božských patronů známá jako palencká triáda).

A jak Kapusta ukazuje, situace není v žádném případě homogenní ani dnes. Autor na základě svého výzkumu rozděluje současnou mayskou religiozitu na čtyři základní „kategorie“ – tradicionalismus, spiritualismus, katolicismus a protestantismus. (Slovo kategorie dávám do uvozovek záměrně, protože si uvědomuji, že je problematika příliš komplexní na to, aby se dala s čistým svědomím rozřadit do jednotlivých „škatulek“.) Zároveň však Kapusta jedním dechem dodává, že by bylo chybou chápat tyto jednotlivé formy jako izolované, striktně oddělené a ustrnulé. Pokud totiž něco mayské náboženství skutečně charakterizuje, je to právě pluralita a neustále se vyvíjející kulturní motivy, „které jsou aktualizovány v daných globálních podmínkách i místní každodenní praxi“, kde hraje klíčovou roli vztah k obývané krajině (s. 14).

Nejvíc prostoru přitom autor na stránkách své knihy věnuje tradicionalismu (costumbre), který spojuje prvky a motivy španělského katolicismu a původního předkolumbovského náboženství. Obdivuhodnou tvořivost, s jakou Mayové dokázali „zapracovat“ setkání s evropskými dobyvateli do své religiozity, demonstruje Kapusta řadou příkladů. Patří mezi ně také symbolika kříže, která bývá badateli v tomto kontextu s oblibou zdůrazňována.

S motivem kříže se můžeme setkat již v předkolumbovském období. Snad nejznámějšími ukázkami jeho vyobrazení jsou reliéfy ze skupiny Kříže v Palenque, kde je motiv vyobrazen v souvislosti s rostlinami a palenckou triádou (konkrétní interpretace je stále předmětem diskusí). Po příchodu křesťanství byl pro Maye symbol kříže obohacen o další významovou rovinu, tím však proces synkretismu neskončil. Stejně jako se v předkolumbovské době panovníci museli postarat o svá božstva (jak si můžeme přečíst v hieroglyfických nápisech), starají se o kříže i dnešní Mayové. Kříže nejsou vnímány jen jako objekty, ale jako živoucí bytosti, které je „zapotřebí odpovídajícím způsobem uctívat, opatrovat a krmit“ (s. 180).

Jedním z dalších nesmírně zajímavých příkladů je popis současných oslav katolického svátku Všech svatých v Todos Santos Cuchumatán, který je zde neoddělitelně spojen s koňskými dostihy. Ačkoli podoba oslav zaznamenala zvláště během posledních desetiletí velké změny (na koních se sice jezdí stále, ale už není nutným pravidlem useknout mačetou hlavu zavěšenému kohoutovi), svátek stále představuje mimořádně důležitý den v životě obce. Zatímco kohoutí hry a koně přišli z Evropy, Mayové slavnost obohatili nejen o řadu prvků své tradiční praxe (např. oběť drůbeže či kopálu), ale také o nové významy, které jsou mimo jiné stále velmi důležité pro místní komunitní identitu (s. 74).

Kapusta dále odkrývá, že se synkreze nevyhýbá ani zbylým „kategoriím“ nynější mayské religiozity, a to včetně mayského spiritualismu, kde podle autora dochází k „aktivnímu vyjednávání mezi lokální mayskou tradicí a globálním diskurzem new-age“ (s. 190). Vyhledávání předkolumbovských míst a následné čerpání pozitivní energie z nich tedy ani zdaleka není ojedinělým jevem.

Stejně jako se napříč stránkami vine nit tématu synkretismu v náboženství, je kniha zároveň synkretická i z jiného pohledu – svým samotným přístupem k problematice. Autor se nezastavuje u pouhého zaznamenávání poznatků ze svého terénního výzkumu, ale díky svým hlubokým znalostem nejen z etnologie a religionistiky je zasazuje do hlubšího kontextu. Ani zde však jeho badatelská práce nekončí. Pomyslným vrcholem jeho literární pyramidy je totiž formulování existenciálně-fenomenologické perspektivy, s jakou můžeme na náboženství nahlížet. Kapustova kniha je tak zároveň novým a jednoznačně obohacujícím příspěvkem k antropologii náboženství.

Autor sám poeticky přirovnává současné mayské náboženství (a dovolím si tvrdit, že se to můžeme odvážit říct i o tom předkolumbovském) k působivé mozaice (s. 188). Díky jeho skvělému výzkumu se mu podařilo přiblížit celý tento fascinující „svět“ i nám. Vyvstává před námi obraz rozmanité kultury, která se na cestě historií pravidelně setkávala s mnoha zatěžkávacími změnami a zkouškami a která si s houževnatostí sobě vlastní s nimi dokázala poradit a kreativně se jim přizpůsobit. A to je koneckonců něco, čím bychom se v dnešní době mohli inspirovat.