i

Aktuální číslo:

2025/3

Téma měsíce:

Humor

Obálka čísla

Mezi Barrandienem a věčností

Završené přátelství Jiřího Kovandy a Vojena Ložka
 |  5. 4. 2021
 |  Vesmír 100, 264, 2021/4

Značnou část loňského roku jsem byla v kontaktu s mnoha knihovníky, institucemi i databázemi. A to z jednoduchého důvodu – chtěla jsem pomoci svému dědečkovi v jeho fantastickém, několik let trvajícím úsilí. Tento příběh ale není o mně a začíná mnohem dříve.

V roce 1950 se poprvé setkali dva čeští vědci, budoucí přátelé a kolegové – můj dědeček, geolog, paleontolog a kvartérní malakozoolog doc. RNDr. Jiří Kovanda, CSc., (*1935) a přírodovědec, odborník na přírodu kvartéru, malakozoolog, pedagog a spisovatel RNDr. Vojen Ložek, DrSc. (*1925).

Bylo to na podzim na vlakovém nádraží v Srbsku, malé vesničce u Prahy. Srbsko a jeho okolí leží v Českém krasu, chráněné krajinné oblasti, vyhlášené k ochraně nejcennější části barrandienské pánve. Barrandien, který se rozprostírá kolem Berounky mezi Prahou a Plzní, byl pojmenován po francouzském geologovi a paleontologovi Joachimu Barrandovi. Je plný geologicky a paleontologicky pozoruhodných lokalit z pozdního paleozoika, pro geology je proto velmi atraktivní.

Právě tam začala odborná práce mého dědečka, protože se v této oblasti narodil – ve vesnici Karlštejn, v domě se sgrafitem svatého Václava na koni podle předlohy Mikoláše Alše. Vášeň pro geologii a přírodu měl odmalička. Jeho tatínek pracoval jako cestář a zahradník, dědovým dobrým kamarádem v dětství byl Radvan Horný (*1932), později významný přírodovědec, geolog a paleontolog (Vesmír 82, 77, 2003/2). Horný také mého dědečka v roce 1948 seznámil s legendárním českým paleontologem Jaroslavem Petrbokem. Dědeček Petrbokovi začal asistovat už jako malý kluk, a protože se ho maminka bála pouštět s Petrbokem samotného, chodívala do jeskyň s nimi a nosila jim svačiny. Petrbok po dědovi dokonce pojmenoval jednu z jeskyň nedaleko Litně – jeskyni Jirkovskou.

Právě s Petrbokem dědeček byl, když se v roce 1950 poprvé setkal s Vojenem Ložkem. Čekali spolu na vlak v Srbsku, po cestě z výzkumu v Koněpruských jeskyních, které spolu objevovali. Jak dědeček vypravoval, na nádraží se Petrbok Ložka zeptal, zda v této oblasti žije jeden konkrétní typ plže. Ložek se prý krátce zamyslel a odříkal seznam asi tří desítek měkkýšů z této lokality (včetně toho správného), které tam sám našel a určil. Můj – tehdy patnáctiletý – dědeček tam stál, naprosto ohromen. Ale Petrbok prohlásil, že na tom není nic neobvyklého, protože Ložek je svou pamětí dobře známý.

Nyní vidíte 32 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biografie, Historie, Geologie

O autorovi

Alžběta Kovandová

Alžběta Kovandová (*1993) je dokumentaristka. Vystudovala na katedře dokumentární tvorby na FAMU a na Liverpool John Moores University. V současné době žije v Londýně, pracuje na doktorátu na pomezí dokumentárního filmu a  antropologie na University of Kent a tamtéž i učí.
Kovandová Alžběta

Doporučujeme

Kdo byl Kosmas? A proč napsal první český bestseller?

Kdo byl Kosmas? A proč napsal první český bestseller? uzamčeno

Irena Jirků  |  3. 3. 2025
K výzkumu Kosmovy kroniky se po letech vrátil, protože – jak říká – dosud nenašel uspokojivou odpověď na základní otázku: Proč vůbec vznikla?...
Mají zvířata smysl pro legraci?

Mají zvířata smysl pro legraci?

Jaroslav Petr  |  3. 3. 2025
Umí se zvířata smát nebo aspoň usmívat? Mají smysl pro to, čemu my lidé říkáme humor? Pokud ano, jak se jejich schopnosti projevují a k čemu jsou...
Selský rozum u kulatého stolu

Selský rozum u kulatého stolu uzamčeno

Selský rozum rezonuje napříč společností jako jakýsi archetyp racionálního myšlení. Není to ale pouze rétorická figura, která se používá pro svůj...