Aktuální číslo:

2022/6

Téma měsíce:

200 let G. J. Mendela

Fosilní zimní spánek

 |  1. 3. 2021
 |  Vesmír 100, 143, 2021/3

Antarktida je dnes nejsušší a nejchladnější kontinent s nejextrémnějším střídáním světla a tmy během roku. Převážně kvůli těmto faktorům je život obratlovců omezen na pobřežní oblasti. Střed pevniny je pro ně neobyvatelný. V dobách, kdy bylo klima teplejší, žila fauna i flóra v podstatně větší části Antarktidy. I tehdy však kontinent zaujímal pozici ve vysokých zeměpisných šířkách a sezonní fotoperioda byla značná. Obratlovci, kteří dnes žijí v podobných podmínkách, se jim přizpůsobují rozličným způsobem, včetně různých klidových stavů (torporu, hibernace, brumace ap.). Takové adaptace v chování lze studovat ve fosilním záznamu jen obtížně, přesto metoda existuje. „Zimní spánek“, jak bývají podobné stavy lidově označovány, znamená metabolické změny, a ty se mohou projevit v tvrdých tkáních, v nichž se chronologicky ukládá fyziologický stav organismu.

Právě takový záznam se podařilo najít v zubovině terapsidního plaza rodu Lystrosaurus, který žil v permu a v triasu na kontinentu Pangea. U jedinců obývajících území dnešní Antarktidy lze v „letokruzích“ dentinu jasně rozeznat „hibernační zónu“. Takové místo je charakteristické tenkými, těsně k sobě nahloučenými vrstvami a značí období, které majitel zubů přečkal v torporu (stavu nápadného útlumu metabolismu a fyziologických funkcí). Fosilní exempláře nalezené na území Jižní Ameriky, tedy na místech klimaticky příznivějších, takový záznam v dentinu postrádají. Jednotlivé vrstvy mají neměnnou tloušťku, neboť dentin se ukládal ve stále stejném množství (metabolismus se moc neměnil).

Rozdílné ukládání zuboviny u antarktických a jihoamerických lystrosaurů svědčí o adaptaci antarktické populace k podmínkám vysokých zeměpisných šířek. Je to zatím nejhlouběji v historii zaznamenaný torpor, jaký se podařilo identifikovat ve fosilním záznamu. Ukazuje na výraznou fyziologickou flexibilitu lystrosaurů, která jim možná také pomohla přežít masové vymírání na hranici permu a triasu.

Whitney M. R., Sidor C. A.: Communications Biology, 2020, DOI: 10.1038/s42003-020-01207-6

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Hošek

Mgr. Pavel Hošek (*1968) vystudoval parazitologii a entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Spolupracuje na projektu expedice LEMURIA, který mimo jiné vyústil do mnoha cest na Madagaskar. Zajímá se o vše, co s Madagaskarem souvisí. Z malgaštiny a dalších jazyků přeložil tradiční merinskou poezii (Dotek prolétajícího motýla, 2003) a madagaskarské mýty, legendy a pohádky (Rohatý král, 2003). Napsal také Dějiny Madagaskaru (2011).
Hošek Pavel

Doporučujeme

Slavný všude, jen ne u nás

Slavný všude, jen ne u nás

Marek Vácha  |  30. 5. 2022
„Nikdy si nepsal deník a jeho dopisy vrhají na jeho vnitřní život jen málo světla. Jakožto kněz musel být obzvláště obezřelý při vyjádření svých...
Nejstarší Evropanka

Nejstarší Evropanka uzamčenovideo

Ve čtvrtek 14. září 1950 se v lomu pod návrším Zlatý kůň u Berouna chystají k odstřelu vápence. Je určen pro výrobu cementu. Zahřmí výbuch...
Prolévat luteránskou krev

Prolévat luteránskou krev uzamčeno

Petr Vorel  |  30. 5. 2022
Když se řekne „křížová výprava“, vybaví si čtenář nejspíš tažení středověkých rytířů k Božímu hrobu do Palestiny. Anebo zbabělé křižáky, prchající...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné