Aktuální číslo:

2026/7

Téma měsíce:

Mapy

Obálka čísla

Fosilní zimní spánek

 |  1. 3. 2021
 |  Vesmír 100, 143, 2021/3

Antarktida je dnes nejsušší a nejchladnější kontinent s nejextrémnějším střídáním světla a tmy během roku. Převážně kvůli těmto faktorům je život obratlovců omezen na pobřežní oblasti. Střed pevniny je pro ně neobyvatelný. V dobách, kdy bylo klima teplejší, žila fauna i flóra v podstatně větší části Antarktidy. I tehdy však kontinent zaujímal pozici ve vysokých zeměpisných šířkách a sezonní fotoperioda byla značná. Obratlovci, kteří dnes žijí v podobných podmínkách, se jim přizpůsobují rozličným způsobem, včetně různých klidových stavů (torporu, hibernace, brumace ap.). Takové adaptace v chování lze studovat ve fosilním záznamu jen obtížně, přesto metoda existuje. „Zimní spánek“, jak bývají podobné stavy lidově označovány, znamená metabolické změny, a ty se mohou projevit v tvrdých tkáních, v nichž se chronologicky ukládá fyziologický stav organismu.

Právě takový záznam se podařilo najít v zubovině terapsidního plaza rodu Lystrosaurus, který žil v permu a v triasu na kontinentu Pangea. U jedinců obývajících území dnešní Antarktidy lze v „letokruzích“ dentinu jasně rozeznat „hibernační zónu“. Takové místo je charakteristické tenkými, těsně k sobě nahloučenými vrstvami a značí období, které majitel zubů přečkal v torporu (stavu nápadného útlumu metabolismu a fyziologických funkcí). Fosilní exempláře nalezené na území Jižní Ameriky, tedy na místech klimaticky příznivějších, takový záznam v dentinu postrádají. Jednotlivé vrstvy mají neměnnou tloušťku, neboť dentin se ukládal ve stále stejném množství (metabolismus se moc neměnil).

Rozdílné ukládání zuboviny u antarktických a jihoamerických lystrosaurů svědčí o adaptaci antarktické populace k podmínkám vysokých zeměpisných šířek. Je to zatím nejhlouběji v historii zaznamenaný torpor, jaký se podařilo identifikovat ve fosilním záznamu. Ukazuje na výraznou fyziologickou flexibilitu lystrosaurů, která jim možná také pomohla přežít masové vymírání na hranici permu a triasu.

Whitney M. R., Sidor C. A.: Communications Biology, 2020, DOI: 10.1038/s42003-020-01207-6

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Paleontologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Hošek

Mgr. Pavel Hošek (*1968) vystudoval parazitologii a entomologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Spolupracuje na projektu expedice LEMURIA, který mimo jiné vyústil do mnoha cest na Madagaskar. Zajímá se o vše, co s Madagaskarem souvisí. Z malgaštiny a dalších jazyků přeložil tradiční merinskou poezii (Dotek prolétajícího motýla, 2003) a madagaskarské mýty, legendy a pohádky (Rohatý král, 2003). Napsal také Dějiny Madagaskaru (2011).
Hošek Pavel

Doporučujeme

Když bahno teče jako ledovec

Když bahno teče jako ledovec

Petr Brož  |  7. 7. 2026
Už několik desetiletí si věda láme hlavu nad zvláštními, několik desítek metrů vysokými kopci rozesetými po různých částech Marsu. Je přitom...
Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů

Ideologie v mapách, mapy v rukách ideologů uzamčeno

Jitka Močičková  |  7. 7. 2026
Mapy jsou často vnímány jako důvěryhodné médium založené na seriózních datech. Proto nebývají podrobovány stejné míře kritické reflexe jako text,...
Když mapa mluví

Když mapa mluví uzamčeno

Jan D. Bláha  |  7. 7. 2026
Mapy patří k nejpřesvědčivějším obrazům světa. Působí věcně a spolehlivě, nejsou však pouhým otiskem reality. Každá mapa je výsledkem rozhodnutí,...