i

Aktuální číslo:

2021/11

Téma měsíce:

Velká data

5200 tun

 |  1. 11. 2021
 |  Vesmír 100, 659, 2021/11

Právě tolik mimozemského prachu dopadá ročně na zemský povrch. Nehostinná antarktická výzkumná stanice Concordia se nachází na náhorní plošině ve výšce 3233 m. Provozuje ji společně Francie s Itálií. Pro svou odlehlost je ideálním místem pro sběr mikrometeoritů. Během posledních dvaceti let v blízkosti stanice odebrali řadu vzorků sněhu. Aby nebyly ovlivněny činností spojenou se založením stanice a jejím provozem, vzorky odebírali z hloubek 2 m až 8,5 m. Odebraný sníh tak odpovídá spadům z období 1920 až 1980. Sníh rozpustili, vodu přefiltrovali a z filtrů pod mikroskopem manuálně speciálním štětečkem sbírali zachycený materiál. Shromáždili tak 1280 neroztavených mikrometeoritů a 808 sférolitů o průměru 30 až 350 mikrometrů. Mikrometeoroid o průměru menším než zhruba 0,1 mm se při průletu atmosférou zpomalí a dopadne jako mikrometeorit na povrch. Mikrometeoroidy o průměru větším než 0,1 mm se v atmosféře buď zcela vypaří, nebo částečně roztaví a dopadnou jako tzv. sférolity (viz obrázky, mikrometeorit uprostřed, sférolity po stranách).

Velikostní rozdělení částic kosmického prachu v rozmezí 10 až 1000 mikrometrů před vstupem do atmosféry lze odvodit z infračervených pozorování zvířetníkového oblaku a z detektorů prachových částic na kosmických sondách. Z těchto dat se odhaduje, že celkový tok prachových částic vstupujících do atmosféry se pohybuje kolem 15 000 tun ročně. Diskrepance mezi těmito čísly dělá vědcům těžkou hlavu. Znamená to, že určitá frakce se při průletu atmosférou rozpadá a ty nejmenší částice unikají registraci, nebo že se v atmosféře vypaří větší počet částic, anebo že ve vzdálenosti 1 AU od Slunce je prachových částic méně, než odhadujeme z kosmických sond?

Rojas J.: Earth and Planetary Science Letters, 2021, DOI: 10.1016/j.epsl.2021.116794

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Astronomie a kosmologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Ivan Boháček

Mgr. Ivan Boháček (*1946) absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu UK v Praze. Do roku 1977 se zabýval v Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského molekulovou spektroskopií, do roku 1985 detektory ionizujících částic v pevné fázi v Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Spolu s Z. Pincem a F. Běhounkem je autorem knihy o fyzice a fyzicích Newton by se divil (Albatros, Praha 1975), a se Z. Pincem pak napsali ještě knihu o chemii Elixíry života a smrti (Albatros, Praha 1976). Ve Vesmíru působí od r. 1985.
Boháček Ivan

Doporučujeme

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem

(Ne)chemické toulky chemickým prostorem uzamčeno

Ivan Čmelo, Daniel Svozil  |  1. 11. 2021
Zkusme si představit všechny chemické látky, které by bylo možno připravit, od vodíku až po makromolekuly včetně nukleových kyselin a bílkovin....
Život spjatý s krví: od nemocí k adaptacím

Život spjatý s krví: od nemocí k adaptacím

Ondřej Vrtiška  |  1. 11. 2021
Život hematologa Josefa Prchala se mohl vyvíjet jinak, kdyby… Kdyby se v šedesátých letech daly v Praze snadno sehnat látky potřebné pro výzkum....
Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Skleníkové peklo na Venuši a šance na život

Julie Nováková, Martin Ferus  |  1. 11. 2021
Byla Venuše už od svého zrození horkým peklem? Co když ještě donedávna překypovala životem a z modrého, Zemi podobného drahokamu ji ve žhnoucí pec...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné