Narvalové s nízkou genetickou variabilitou

Narval (Monodon monoceros) obývá Severní polární moře. Díky své početnosti – zhruba 170 tisíc jedinců – byl nedávno v červeném listu IUCN přehodnocen a z kategorie „téměř ohrožený“ přesunut do položky „málo dotčený“. Jenže genetické studie a nově i studie genomická ukázaly, že současná poměrně velká populace má dost omezenou genetickou variabilitu. Narvala a jeho nejbližší příbuzné – běluhy –, které také žijí ve stejných mořích, sice člověk lovil odnepaměti, ale v menším rozsahu. Proto bychom za snížením jeho variability čekali spíš změny klimatických poměrů v Arktidě. Genomické srovnání dalších arktických druhů (běluhy, medvěda ledního, mrože a velryby grónské) ale ukázalo, že každý druh reagoval na pleistocenní glaciálně-interglaciální dynamiku jinak, a najít společného jmenovatele se nepodařilo. Variabilita narvala zřejmě v posledních dvou milionech let trvale klesá a početnost stoupla vlivem nedávné expanze v období posledního glaciálního maxima. Další srovnání též naznačila, že u sekvencí DNA kódujících protein se diverzita udržuje. Snad si narval uchová slušný adaptační potenciál, aby se dokázal přizpůsobit měnícímu se prostředí.

Běluha (Delphinapterus leucas) a narval (Monodon monoceros), dva obyvatelé arktických moří.Kresba A. Thorburn, 1920, CC 00

Westbury Michael V., iScience, 2019, DOI: 10.1016/j.isci.2019.03.023