i

Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Basama s vosama

 |  4. 1. 2021
 |  Vesmír 100, 6, 2021/1

Na Novém Zélandu nenajdeme žádný původní druh eusociálních vos. Zavlečené vosy obecné (Vespula vulgaris) tu však dosahují takové hustoty, že jsou reálnou hrozbou pro původní ptáky (jako konkurent) i některé bezobratlé (jako predátor) a citelně ovlivňují i včelaře (Vesmír 98, 292, 2019/5). Vyhubení či alespoň udržení početnosti v rozumných mezích prostřednictvím konvenčních metod je prakticky nemožné – vosy obecné osídlily téměř celý Nový Zéland, včetně těžce přístupných oblastí. Od objevu metody relativně přesných genetických úprav s využitím bakteriálního komplexu CRISPR/Cas9 se ale začalo v souvislosti s invazními druhy hovořit o tzv. genovém tahu. Ten umožňuje narušit pravidla dědičnosti (mutace se u heterozygotů dokáže vkopírovat i na druhý chromozom), rozšířit nevýhodné či vyloženě škodlivé geny a v konečném důsledku druh i lokálně vyhubit.

Úspěšný byl laboratorní test metody na komárech rodu Anopheles, přenášejících malárii, na octomilkách (konkrétně na invazním druhu Drosophila suzukii) či na myších (Vesmír 98, 204, 2019/4). Vosy však mají specifický způsob rozmnožování. Jednak se páří jen „kasta vyvolených“, jednak mají haplodiploidní způsob určení pohlaví – samci se rodí z neoplozených vajíček, a mají tedy oproti samicím poloviční sadu genů. To ostatně platí i pro některé další globálně významné invazní druhy, např. ohnivé mravence (Solenopsis invicta) nebo molici bavlníkovou (Bemisia tabaci). V loňské studii Philip J. Lester z univerzity v novozélandském Wellingtonu se svým týmem analyzoval účinnost a současně bezpečnost této metody v boji s vosami.

Autoři se zaměřili na geny určující tvorbu spermií – jejich narušením by vosí královny plodily pouze sterilní samce. Královna v dalším pokolení, která by se s takovým trubcem spářila, by pak produkovala čistě samce (neboť by žádné vajíčko nebylo oplodněné). Že by byli současně neplodní, by již nebylo podstatné – hnízdo bez pracovní síly (dělnic) by zaniklo.

Pokud by však genetická modifikace způsobovala úplnou samčí sterilitu, ani genový tah by nebyl nic platný – mutace by se nerozšířila. Částečná sterilita by se rozšířit mohla, trvalo by to však desítky let a výsledkem by byl jen populační pokles, ne vyhubení (eradikace). Úplného odstranění vos by se za určitých podmínek dalo dosáhnout v kombinaci s dalšími metodami kontroly. Autoři modelovali situaci, při níž by se jednou za 10 let nejdříve snížily početní stavy vos prostřednictvím otrávených návnad a následně vypustily geneticky modifikované královny (aby bylo jejich relativní zastoupení v populaci větší). Každopádně díky přirozené variabilitě těchto genů by se dala metoda zacílit na novozélandské vosy a minimalizovat tak riziko větších dopadů na populace v původní oblasti výskytu, kde vosy plní důležitou úlohu (Vesmír 98, 292, 2019/5).

Lester P. J. et al.: Scientific Reports, 2020, DOI: 10.1038/s41598-020-69259-6

Ke stažení

RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Jeho srdeční záležitostí jsou novozélandští opeřenci.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...