Nový průplav Panamou čili Nicaraguou

1900: Bylo dávným přáním Američanů, aby měli průplav, který by na způsob Panamského projektu spojoval oba oceany, a který by mimo to, jakožto od nich provedený, jejich výhradnému dozoru podléhal. V posledním čase nastala velká propaganda pro nový průplav, a to průplav, který od Greytownu směřoval k osadě Brito na pacifickém pobřeží, a vedl přes jezero Nikaragua, 145 mil dlouhé, čímž by se mnoho prokopávky ušetřilo.

Podnět k tomuto projektu dalo mínění, že Panamský průplav bude přec uskutečněn francouzským kapitálem (ovšem s jistými změnami), a že Francie bude nad ním míti dozor a moc. Toť ovšem klamný názor, ježto nová společnost, která hodlá uskutečniti Lessepsův začatý podnik, jest privátní, a francouzská vláda nemá na ni toho vlivu, naopak tato společnost jest pod ochranou severoamerické vlády; průplav by byl neutrálním a jen severoamerické a kolumbijské válečné lodě směly by ho použíti. […]

Náklad u panamského průplavu vypočtlo 150 inženýrů a zvláštní mezinárodní komisse, v níž byli na slovo vzatí odborníci, kteří prováděli kielský a manchesterský průplav, na 102 milliony dollarů; ale nikaragský průplav stál by 150 mill. doll., vzdor lacinějším silám pracovním a lehčí práci, neboť jest 170 mil (anglických à 1,6 km) dlouhý, kdežto panamský jen 46 mil. Doba nutná k projetí průplavem jest u prvého průplavu (panamského) 15 hodin, u druhého však 45 hodin. Následkem přílivu a odlivu jest ohrožená zona u prvého celkem 23 mil dlouhá, u druhého 157 mil. Zdvižení hladiny u panamského přístavu má se díti 3 komorami, a to do výše 31 m; u druhého projektu pomocí 4 komorových zdýmadel do výše 35 m nad hladinou mořskou. Pro americké lodě je nikaragský průplav ovšem bližší než panamský, ale poněvadž k proplutí jeho je třeba zase o 30 hodili delší doby než u panamského, vyrovná se tato výhoda. […]

Jak vidno, všechna data tuto uvedená mluví pro panamský průplav, a ve prospěch nikaragského projektu mluví jen národní hrdost Američanů, kteří budou moci říci: „To je náš průplav, námi za vlastní peníze vystavěný a stojící pod naším dozorem.“ Jest jen otázka neutrality, která tu může padati na váhu. Jestliže nikaragský průplav bude jen americkým válečným lodím přístupen, tu zas ostatní velmoci lehko se smluví, aby panamským kanálem měly volný průjezd všechny ostatní válečné lodě, vyjma americké.

P–r

(Vesmír 29, 268, 1900, 23)

2020: Spojené státy nakonec svou zmíněnou národní hrdost uspokojily v roce 1902 nákupem francouzské společnosti budující Panamský průplav a uzavřením smlouvy s nově osamostatněnou Panamou (1904). Získaly koncesi na dokončení a provoz průplavu – až do roku 1999 byl i s nejbližším okolím výsostným územím Spojených států. Panamský průplav začal sloužit roku 1914, konkurenční projekt v Nikaragui šel k ledu. Ne však provždy. Ve 21. století oživila nikaragujská vláda plány na jeho vybudování, koncesi získala společnost hongkongského podnikatele Wang Ťinga. Ten v roce 2014 prohlásil, že průplav zprovozní do roku 2020, stavební práce však nikdy nezačaly. Ťing přišel během čínské finanční krize v letech 2015 a 2016 o většinu jmění, projekt navíc čelí protestům místních obyvatel i ekologických aktivistů a v současné době nevypadá životaschopně.