i

Aktuální číslo:

2020/9

Téma měsíce:

30 let CTS

Kreativní mozek novozélandského rošťáka

 |  7. 9. 2020
 |  Vesmír 99, 530, 2020/9

Je to „drzoun“ s pronikavým intelektem. Jeho hlas i bezstarostná hravost v nás vyvolávají smích, vynalézavost při destrukci lidských výrobků nerozhořčuje, ale uvádí v úžas. Zároveň brilantně řeší logické hádanky. Podobně jako naši nejbližší příbuzní s námi sdílí všechny naše hříchy i ctnosti, ale kvůli jednomu hříchu ho lidé téměř vyhubili.

Před dvěma lety řešili novozélandští dopravci nezvyklý problém. Neznámý pachatel opakovaně rozmisťoval dopravní kužely na vozovku před silniční tunel nedaleko známé turistické atrakce Milford Sounds na Jižním ostrově, čímž projíždějící řidiče přinejmenším mátl. Záběry z bezpečnostních kamer viníky odhalily – šlo o výrostky papouška nestora key (Nestor notabilis), možná nejchytřejšího, ale zaručeně nejhravějšího ptáka na světě. Což si uvědomili i zaměstnanci tamní dopravní agentury (NZTA), když se rozhodovali, jak key od nežádoucí manipulace s dopravním značením odradit, a postavili jim ptačí hřiště.1) 

Jiné živočišné druhy by s takovou vstřícností počítat nemohly. Keové jsou však horští papouškové s charismatem sympatických záporáků z klasických westernů – odpustíte jim prakticky cokoli, i to, za co bývali v minulosti démonizováni. Potkal jsem se s nimi v životě třikrát a pokaždé jsem žasl. Zvířata obvykle před člověkem utíkají, maximálně mohou překonat strach v naději na kus žvance. Papoušky kea ale přiláká čirá zvědavost – setkání tak těší obě strany. Tedy pokud si keové zrovna nevyberou jako objekt hry nehlídané pohorky nebo vás nezamknou na toaletě horské chaty.2) Já měl štěstí, že se rošťáci na odpočívadle v Arturově průsmyku v novozélandských Alpách pustili s vervou do gumového obložení auta. Auta naštěstí cizího, ale jak se znám, nejspíš bych je zamilovaně pozoroval, i kdyby si vybrali mé vlastní vozidlo.

Stejný pocit blízkosti jsem zažil i o několik let později v liberecké zoo. Prvotní zklamání ze starého chovného páru, který ostentativně spal, místo aby se mnou komunikoval, se rozplynulo v dým, když jsem se přesunul k výběhu asi dvouletého mláděte. To ve svém „pokojíčku“ debužírovalo, ale sotva mě zahlédlo, dalo hlavu na stranu a několika plavnými skoky se přeneslo blíž a nalepilo hlavu na sklo. Chvíli jsme tam na sebe poulili oči a zřejmě oba litovali, že nás to proklaté sklo odděluje. Když mládě zjistilo, že se mnou vzhledem k okolnostem nic nebude, zase se zklamaně vrátilo k hostině. Stačilo však znovu přiblížit hlavu ke sklu, aby se ptáče vmžiku svého žlutě lemovaného oka vrátilo. Když jsem se nakonec vydal na cestu domů, zahradou prolétlo pronikavé „kea“! Staříci se vzbudili…

Nevinné hry

Jak jste mohli vytušit, jméno tohoto endemita novozélandského Jižního ostrova je podobně jako jméno kukačky onomatopoické – právě zvukem „kea“ se tito papoušci zdraví. Bylo ovšem popsáno dalších šest zvuků, mezi nimi i „warble“, který je jednoznačnou pozvánkou ke hře a je stejně nakažlivý jako lidský smích. Nás rozesměje, keu přepne do herní nálady. Dokonce i když je sám.

Do her se pouštějí převážně mládenecké party (kea dospívá zhruba ve třech letech), které společně prozkoumávají a leckdy i trochu destruují svět. I v tom se nám keové podobají více, než bychom si možná byli ochotni přiznat. Do vzájemných nevinných her (myšleno nemotivovaných sexuálně) se zapojují i dospělí, což v přírodě vůbec není časté.

Keové spolu nekomunikují jen prostřednictvím zvuků – ale i „výrazem“, tedy uspořádáním peří na temeni či krku (jeho načepýřením či naopak uhlazením – prý připomíná komunikaci krkavců na mršině) a postavením těla. Podobně jako lidoopi si keové vzájemně probírají tělní pokryv, peří, což jistě utužuje vzájemné vazby. Dospělí samci si však peří vzájemně neprobírají – s mláďaty a „výrostky“ si ale vyjdou vstříc. Nedospělí ptáci o probírání žebrají – vyloženě se nastavují.

Nyní vidíte 21 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie, Ornitologie

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Nový Zéland je jeho srdeční záležitostí.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Ondřej Vrtiška  |  7. 9. 2020
Forenzní entomologie pomáhá kriminalistům určit dobu a místo smrti, odhalit manipulaci s tělem a rekonstruovat události, k nimž došlo třeba i před...
Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Jan Turek  |  7. 9. 2020
V naší krajině se skrývají tajemství předků, která nelze pouhým okem spatřit, a přesto jejich pozůstatky dokážeme odhalit jako kamínky dávno...
Od tolaru k dolaru

Od tolaru k dolaru

Petr Vorel  |  3. 2. 2020
Prapředek všech dolarů se zrodil před 500 lety v Čechách, v nové mincovně zřízené v dnešním Jáchymově. Tolar patří mezi důležitá dědictví, které...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné