Hrdinský rejsek

Ačkoliv nadpis může znít přehnaně, rejskovec pancéřový (Scutisorex somereni) se v angličtině skutečně nazývá hero shrew. Na první pohled je toto středoafrické zvířátko, vážící několik desítek gramů, nenápadné a nikterak zvláštní. Uvnitř svého těla ukrývá páteř, která nemá stavbou a odolností mezi živočichy obdoby. Rejskovce pancéřového údajně nepoškodí, když na něj plnou vahou šlápne dospělý člověk. To je alespoň tvrzení místních obyvatel z kmene Mangbetu, vědecké záznamy o šlapání na rejskovce nemáme. Jisté ale je, že páteř těchto hmyzožravců opravdu překoná i extrémní zátěž – a dodnes nikdo neví, k čemu to právě jim je.

Zatímco podle kmene Mangbetu je důvodem odolnosti tohoto hmyzožravce magická síla, biologové hledají spíše evoluční vysvětlení. Čemu rejskovci v přírodě čelí, že si kvůli tomu vyvinuli tak nevídanou odolnost? Komplikací pro hledání odpovědi je skutečnost, že zástupci tohoto druhu jsou v přírodě pozorováni velmi vzácně, a o jejich životě toho tedy mnoho nevíme. Jedna teorie tvrdí, že rejskovci pancéřoví používají páteř jako páčidlo, pomocí něhož odhrnují těžké palmové listy nebo větve, aby se dostali k ukrytému hmyzu. Nikdo to však nikdy neviděl. Co je však možné zkoumat, je detailní stavba jejich páteře, a to díky exemplářům v muzejních sbírkách a rentgenové mikrotomografii. Vědci tak nedávno vrstvu po vrstvě prozkoumali strukturu páteře a odhalili mechanismy, díky nimž je tak pevná. Každý ze širokých obratlů má množství drobných výstupků, kterými je vzájemně propojen s obratli sousedními. Dohromady jsou uzamčeny do jakéhosi masivního kostěného pásu, který je těžké narušit, zároveň je však velmi flexibilní. Rejskovec je tak schopný podobného ohybu zad jako píďalka. Přestože rejskovce nikdo neviděl v přírodě této schopnosti využívat, lze se domnívat, že získává potravu způsobem, při kterém se potřebuje extrémně ohnout. Hypotéza páčidla by tak mohla být správná.

Páteř a lebka rejskovce pancéřového (Scutisorex somereni).Snímek Peter Spelt, CC BY-SA 3.0

Smith S. M., Angielczyk K. D.: Proc. Biol. Sci., 2020, DOI: 10.1098/rspb.2020.0457