Teritoriální chování goril

Teritorialita je u lidoopů běžná. Gorily, na rozdíl od gibonů nebo šimpanzů, však za teritoriální obvykle považovány nejsou. Teritorialita je podmíněna schopností uhájit svůj domovský okrsek. Gorilí domovské okrsky jsou velké (11–18 km²), částečně se překrývají a setkání sousedních tlup bývají zpravidla poklidná. Gorily se živí hlavně pozemní bylinnou vegetací a za den urazí v průměru jen 2–3 km. Celý život jakoby prosedí v míse salátu. Naopak šimpanzi, živící se převážně zralým ovocem, si svá teritoria úporně brání a své sousedy běžně napadají.

Tým primatologů, vedený Robin Morrisonovou z Cambridžské univerzity, sledoval 8 tlup goril pomocí soustavy kamer, umístěných na ploše 60 km² v národním parku Odzala-Kokoua v Konžské demokratické republice. Analýza pořízených záznamů o pohybu a chování těchto tlup ukázala, že gorily teritoriální jsou, ale hranice svých domovských okrsků nemají pevně stanovené. V jejich centru si svá vlastnická práva pevně vymáhají, zatímco na periferiích jsou tolerantnější a také opatrnější. Každá tlupa si udržuje uctivý odstup od ostatních.

Většina evolučně antropologických studií, snažících se osvětlit původ lidského sociálního uspořádání, je založena na srovnávání se šimpanzi, jejichž komunity žijí v neustálém konfliktu. Gorily usilují spíše o minimalizaci svárů, což není až tak překvapivé. Jejich potravní zdroje nejsou limitující a sousední tlupy se skládají z příbuzných jedinců (rodičů a potomků, sourozenců). Chování goril nám může pomoci pochopit evoluci lidského chování, které zahrnuje jak násilné vymáhání územních práv, tak mírumilovnou koexistenci a spolupráci sousedních komunit.

Setkání gorilích tlup, zachycené kamerovou pastí v národním parku Odzala-Kokoua.Snímek German Illera, SPAC scientific field station network

Morrison R. E. et al.: Sci. Rep., 2020, DOI: 10.1038/s41598-020-60504-6