Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2Arktida2024banner2

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Najde se lék na nemoc bílých nosů?

 |  1. 6. 2020
 |  Vesmír 99, 324, 2020/6

Nemoc bílých nosů, nazvaná podle jednoho z viditelných příznaků, byla poprvé zaznamenána v roce 2006 u netopýrů zimujících v jeskyni u města Schoharie (stát New York, USA). Od té doby tato kožní mykóza hubí miliony jedinců,1) výrazně mění velikost a složení populací, doslova decimuje vnímavé druhy2) a šíří se Severní Amerikou od východu na západ. V roce 2016 už byla nemoc bílých nosů zaznamenána na několika místech ve státu Washington.3)

Vyšetření 8 jedinců, kteří náležejí k náchylným druhům netopýrů (Myotis lucifugusM. septentrionalis) a byli odchyceni na 6 lokalitách ve státech New York, Vermont, Massachusetts a Connecticut, ukázalo v roce 2009 na stejného původce, dosud nepopsanou vřeckovýtrusnou houbu rodu Pseudogymnoascus. Patogen byl pojmenován Pseudogymnoascus destructans.4) Další studie ukázaly, že houba je docela běžná v Evropě a zdejším netopýrům nijak zvlášť neškodí.5) Její DNA byla nalezena dokonce v muzeálním preparátu netopýra velkouchého (Myotis bechsteinii), který byl odchycen v květnu 1918 poblíž Forêt de Russy v údolí Loiry ve Francii. Infekci ostatně bez problémů odolává i severoamerický netopýr hnědý (Eptesicus fuscus).

Starost o osud ohrožených druhů netopýrů6) vede k hledání biologických i chemických způsobů ochrany. Mikrobiologové z Atlanty zjistili, že původce nemoci bílých nosů potlačuje půdní bakterie Rhodococcus rhodochrous.7) Činí tak i bez přímého kontaktu prostřednictvím zatím neidentifikovaných těkavých látek. Jejich kolegové z Albany izolovali ze vzorků odebraných v dolu William Preserve Mine (Ulster County, NY) kmen houby Trichoderma polysporum,8) který při společné kultivaci brání růstu P. destructans, zatímco půdní mikroorganismy pocházející ze stejné lokality nijak neovlivňuje. Mykologové z univerzity v Minneapolis objevili slibné látky mezi oidiolaktony, diterpenovými produkty plísně Oidiodendron truncatum, která byla izolována z výdřevy starého hlubinného dolu na železnou rudu Soudan Iron Mine v severní Minnesotě (těžba byla ukončena roku 1962). Látka označená kódem PR 1388 inhibovala růst P. destructans při koncentraci 7,5 mg/ml, a přitom byla netoxická vůči buňkám ohrožených druhů Myotis septentrionalis, M. grisescens.9) Jak ale tyto informace účinně využít ve prospěch netopýrů?

O nemoci bílých nosů již ve Vesmíru psala N. Martínková (viz Vesmír 91, 632, 2012/11)

Poznámky

1) Odhad 6,5 milionu jedinců do roku 2019 (Vanderwolf K. J. et al.: Diversity, 2019, DOI: 10.3390/d11120222).

2) Zejména netopýr hnědavý (Myotis lucifugus), M. septentrionalis a netopýr žlutavý (Perimyotis subflavus).

3) Šíření nemoci v čase zobrazuje animace.

4) Gargas A. et al.: Mycotaxon, 2009, DOI: 10.5248/108.147.

5) Studie mikrobiologů z brněnské VFU prokázala u řady druhů netopýrů zimujících v lokalitách Moravského krasu, Jeseníků a v Národním parku Podyjí vysokou promořenost P. destructans bez závažnějších příznaků (DOI: 10.1111/tbed.12282; DOI: 10.1371/journal.pone.0097224); studie polských badatelů zaznamenala ve skupině 130 netopýrů velkých (Myotis myotis), zimujících v opuštěném rudném dole, pouze tři úhyny (DOI: 10.2478/s11535-013-0280-z).

6) Nemoc bílých nosů postihuje také ekosystémové služby poskytované netopýry, zejména jejich úlohu při kontrole populací nočního hmyzu, které způsobují škody na zemědělských plodinách, odhadované v USA na 22,9 miliard USD ročně. Pokračující úbytek netopýrů tak může vést k vyšší spotřebě pesticidů, zatím však neexistují studie, které by tyto důsledky kvantifikovaly (https://www.whitenosesyndrome.org/static-page/why-care).

7) Cornelison Ch. T. et al.: BMC Microbiology, 2014, DOI: 10.1186/s12866-014-0246-y.

8) Singh A. et al.: Microbiome, 2018, DOI: 10.1186/s40168-018-0512-6. Trichoderma polysporum je známá jako zdroj významného imunosupresivního léčiva cyklosporinu A (Petcher T. J. et al.: Helvetica Chimica Acta, 1976, DOI: 10.1002/hlca.19760590509).

9) Rusman Y. et al.: J. Nat. Prod., 2020, DOI: 10.1021/acs.jnatprod.9b00789.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Veterinární medicína, Biochemie, Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Oldřich Lapčík

Prof. RNDr. Oldřich Lapčík, Dr., (*1960) vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě UK, je vedoucím Ústavu chemie přírodních látek na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Zabývá se vývojem imunoanalytických metod stanovení nízkomolekulárních biologicky aktivních látek, např. steroidů a dalších izoprenoidů, izoflavonoidů, tryptaminů a kanabinoidů pro aplikace v různých oborech biologických a lékařských věd.
Lapčík Oldřich

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...