Aktuální číslo:

2020/11

Téma měsíce:

Skladování energie

Najde se lék na nemoc bílých nosů?

 |  1. 6. 2020
 |  Vesmír 99, 324, 2020/6

Nemoc bílých nosů, nazvaná podle jednoho z viditelných příznaků, byla poprvé zaznamenána v roce 2006 u netopýrů zimujících v jeskyni u města Schoharie (stát New York, USA). Od té doby tato kožní mykóza hubí miliony jedinců,1) výrazně mění velikost a složení populací, doslova decimuje vnímavé druhy2) a šíří se Severní Amerikou od východu na západ. V roce 2016 už byla nemoc bílých nosů zaznamenána na několika místech ve státu Washington.3)

Vyšetření 8 jedinců, kteří náležejí k náchylným druhům netopýrů (Myotis lucifugusM. septentrionalis) a byli odchyceni na 6 lokalitách ve státech New York, Vermont, Massachusetts a Connecticut, ukázalo v roce 2009 na stejného původce, dosud nepopsanou vřeckovýtrusnou houbu rodu Pseudogymnoascus. Patogen byl pojmenován Pseudogymnoascus destructans.4) Další studie ukázaly, že houba je docela běžná v Evropě a zdejším netopýrům nijak zvlášť neškodí.5) Její DNA byla nalezena dokonce v muzeálním preparátu netopýra velkouchého (Myotis bechsteinii), který byl odchycen v květnu 1918 poblíž Forêt de Russy v údolí Loiry ve Francii. Infekci ostatně bez problémů odolává i severoamerický netopýr hnědý (Eptesicus fuscus).

Starost o osud ohrožených druhů netopýrů6) vede k hledání biologických i chemických způsobů ochrany. Mikrobiologové z Atlanty zjistili, že původce nemoci bílých nosů potlačuje půdní bakterie Rhodococcus rhodochrous.7) Činí tak i bez přímého kontaktu prostřednictvím zatím neidentifikovaných těkavých látek. Jejich kolegové z Albany izolovali ze vzorků odebraných v dolu William Preserve Mine (Ulster County, NY) kmen houby Trichoderma polysporum,8) který při společné kultivaci brání růstu P. destructans, zatímco půdní mikroorganismy pocházející ze stejné lokality nijak neovlivňuje. Mykologové z univerzity v Minneapolis objevili slibné látky mezi oidiolaktony, diterpenovými produkty plísně Oidiodendron truncatum, která byla izolována z výdřevy starého hlubinného dolu na železnou rudu Soudan Iron Mine v severní Minnesotě (těžba byla ukončena roku 1962). Látka označená kódem PR 1388 inhibovala růst P. destructans při koncentraci 7,5 mg/ml, a přitom byla netoxická vůči buňkám ohrožených druhů Myotis septentrionalis, M. grisescens.9) Jak ale tyto informace účinně využít ve prospěch netopýrů?

O nemoci bílých nosů již ve Vesmíru psala N. Martínková (viz Vesmír 91, 632, 2012/11)

Poznámky

1) Odhad 6,5 milionu jedinců do roku 2019 (Vanderwolf K. J. et al.: Diversity, 2019, DOI: 10.3390/d11120222).

2) Zejména netopýr hnědavý (Myotis lucifugus), M. septentrionalis a netopýr žlutavý (Perimyotis subflavus).

3) Šíření nemoci v čase zobrazuje animace.

4) Gargas A. et al.: Mycotaxon, 2009, DOI: 10.5248/108.147.

5) Studie mikrobiologů z brněnské VFU prokázala u řady druhů netopýrů zimujících v lokalitách Moravského krasu, Jeseníků a v Národním parku Podyjí vysokou promořenost P. destructans bez závažnějších příznaků (DOI: 10.1111/tbed.12282; DOI: 10.1371/journal.pone.0097224); studie polských badatelů zaznamenala ve skupině 130 netopýrů velkých (Myotis myotis), zimujících v opuštěném rudném dole, pouze tři úhyny (DOI: 10.2478/s11535-013-0280-z).

6) Nemoc bílých nosů postihuje také ekosystémové služby poskytované netopýry, zejména jejich úlohu při kontrole populací nočního hmyzu, které způsobují škody na zemědělských plodinách, odhadované v USA na 22,9 miliard USD ročně. Pokračující úbytek netopýrů tak může vést k vyšší spotřebě pesticidů, zatím však neexistují studie, které by tyto důsledky kvantifikovaly (https://www.whitenosesyndrome.org/static-page/why-care).

7) Cornelison Ch. T. et al.: BMC Microbiology, 2014, DOI: 10.1186/s12866-014-0246-y.

8) Singh A. et al.: Microbiome, 2018, DOI: 10.1186/s40168-018-0512-6. Trichoderma polysporum je známá jako zdroj významného imunosupresivního léčiva cyklosporinu A (Petcher T. J. et al.: Helvetica Chimica Acta, 1976, DOI: 10.1002/hlca.19760590509).

9) Rusman Y. et al.: J. Nat. Prod., 2020, DOI: 10.1021/acs.jnatprod.9b00789.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Veterinární medicína, Biochemie, Zoologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Oldřich Lapčík

Prof. RNDr. Oldřich Lapčík, Dr., (*1960) vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě UK, je vedoucím Ústavu chemie přírodních látek na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Zabývá se vývojem imunoanalytických metod stanovení nízkomolekulárních biologicky aktivních látek, např. steroidů a dalších izoprenoidů, izoflavonoidů, tryptaminů a kanabinoidů pro aplikace v různých oborech biologických a lékařských věd.
Lapčík Oldřich

Doporučujeme

Mládě z umělé dělohy

Mládě z umělé dělohy audio

Jaroslav Petr  |  16. 11. 2020
Průlomový počin v oboru tkáňového inženýrství se podařil týmu Anthonyho Ataly z amerického Wake Forest Institute for Regenerative Medicine. V...
Lithium, dar Země modernímu člověku

Lithium, dar Země modernímu člověku

Jan Rohovec, Tomáš Navrátil  |  2. 11. 2020
Nepozorovaně jsme přijali za své lehké notebooky, tenké mobilní telefony, drobnou elektroniku. Přestala nás udivovat možnost opakovaně nabíjet a...
Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Největší pískovcová skalní oblast Evropy

Handrij Härtel  |  2. 11. 2020
V českém kontextu je České Švýcarsko jen jedno z několika skalních měst. V Evropě je to unikát. Ve světovém měřítku ho „zastiňují“ jiné oblasti....

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné