Kontaminace půdy, problém nejenom rozvinutých zemí

Půda je důležitou součástí ekosystému a působí na ni rovněž řada negativních vlivů, velmi často antropogenního původu. Půda může být degradována různými formami, jednou z nich je i její kontaminace potenciálně rizikovými prvky a sloučeninami. Přitom je třeba zohlednit, že potenciálně rizikové prvky, které zahrnují i známou skupinu těžkých kovů, se v půdě vyskytují přirozeně (zejména v matečných horninách a půdotvorných substrátech). Vyskytují se však zpravidla v málo přístupných formách, na rozdíl od těch, jež jsou původu antropogenního (imisní spady, emise z dopravy, odpadní vody, aplikace agrochemikálií atd.). Stanovení lehce přístupného nebo mobilního podílu těchto prvků v půdách je pro kvantifikaci potenciálního rizika klíčové.

Lovosice — Průmyslové emise se řadí k významným zdrojům kontaminace půdy.

Rizikové sloučeniny zahrnují především skupinu perzistentních organických polutantů, které v prostředí mohou působit řadou negativních efektů od ovlivnění půdní mikrobiální aktivity, ale i mezo- a makroedafonu až po zdraví člověka. Kontaminace půdy potenciálně rizikovými prvky a sloučeninami proto postihuje půdu samotnou (omezení procesu humifikace degradací mikrobiální aktivity půd a vznik následných degradačních procesů), povrchovou i podzemní vodu, dále ovlivňuje potravní řetězec a může přímo ovlivnit lidské zdraví prostřednictvím inhalačního, dermálního nebo perorálního vstupu polutantů do organismu při přímém styku člověka s kontaminovanou půdou.

Mohelno — Půdy vyvinuté na ultrabazických substrátech mají přirozeně zvýšené obsahy některých rizikových prvků. V případě serpentinitu je to vysoký obsah chromu (Cr) a niklu (Ni); hadcová step u Mohelna.

Jedním ze způsobů, jak omezit vstup nežádoucích prvků a sloučenin do půdy i jejich obsah v ní, jsou legislativní předpisy. Ty mohou omezit například v zemědělství jejich vstupy do půdy aplikací hnojiv, pomocných půdních látek, kalů z čistíren odpadních vod nebo vytěžených sedimentů. Všechny tyto vstupy má Česká republika ošetřené legislativně. V roce 2016 došlo i k významné novelizaci vyhlášky MŽP č. 13/1994 Sb., která stanovila tzv. maximálně přípustné hodnoty rizikových prvků a látek v zemědělské půdě. Na základě moderních přístupů a dlouhodobých experimentů, realizovaných zejména ve VÚMOP, v. v. i., vznikla ve spolupráci několika organizací moderní legislativa (vyhláška MŽP č. 153/216 Sb.), která obsahuje preventivní a indikační limity, jejichž účelem je eliminovat výše uvedená rizika a zároveň minimálně omezit hospodaření na zemědělských půdách. Využito bylo stanovení mobilních podílů rizikových prvků v půdě i výpočtů karcinogenního rizika zootoxicky působících prvků a sloučenin. V tomto směru legislativa ČR odpovídá modernímu přístupu, který používají nejvyspělejší země Evropské unie.