Stárnutí populace a nádory: hrozba pro budoucnost?

Strach ze smrti provází člověka po celou jeho historii. Lovci mamutů vypravovali své zemřelé na poslední cestu způsobem, který naznačoval jejich víru v posmrtný život. Kult zemřelých a víra v život po životě vyústily ve starém Egyptě do mumifikace a složitých pohřebních rituálů. Nesmrtelnost hledal i mezopotámský Gilgameš. Naše civilizace stojící na židovsko-křesťanských základech si absolutně cení života a lidé, kterým byl dán dar víry, doufají ve zmrtvýchvstání a ve věčný život. Život zachraňujeme i za vysokou cenu a mnohdy i v případě, kdy se z něj stává nedůstojné živoření.

Pro pochopení délky lidského života je důležité studium délky života u šimpanzů (šimpanze učenlivého, Pan troglodytes, a šimpanze bonobo, Pan paniscus). Šimpanzi jsou nám geneticky velmi blízcí (rozdíl ve stavbě kódující DNA je pod 1 %). Délka jejich života v přírodě se významně liší podle sledované lokality. Většina šimpanzů se však nedožívá třiceti let a hlavní příčinou jejich smrti jsou úrazy a infekční či parazitární onemocnění. Zato šimpanzi, kteří většinu svého života prožili v zajetí a „těšili se“ dobré péči včetně veterinární, se dožívají věku přes šedesát let a umírají na civilizační choroby (obezitu, diabetes II. typu, srdečně-cévní onemocnění, neurodegeneraci) a nevyhýbají se jim ani nádory. Délka jejich života však zatím nikdy nepřesáhla 65 let.

Najít dostatečně veliký soubor pro stanovení délky lidského života v pravěku či starověku je obtížné. Unikátní možnost poskytlo antropologům pohřebiště v deltě Nilu v Minšat Abú Omar, kde bylo odkryto přes 400 hrobů s dobře zachovaným skeletem z období 3300–2900 před Kristem a 2360 hrobů z římské éry. Doprovodné archeologické nálezy prokázaly, že lidé, kteří v této lokalitě zemřeli, žili v organizované společnosti, netrpěli hladem, protože byli schopni vyprodukovat dostatečné množství potravin (prosa, ječmene, čočky, ovcí a koz). Není sice možno se vyjádřit k jejich kalendářnímu věku, ale byli pohřbeni v biologickém věku, který nepřesahoval třicet let. Příčiny smrti kromě závažných úrazů postihujících kostru nelze ze skeletu přesně stanovit.