Očkovací průkaz pod kůží

Ročně umírá 1,5 milionu lidí na nemoci, před nimiž se lze chránit očkováním. Kromě nedostatku vakcín, nedůvěry obyvatel v princip očkování a dalších strukturálních problémů naráží vakcinace v chudších oblastech světa i na potíže plynoucí z nedostatku informací. Mnohde neexistují centrální databáze a není jasné, kdo a kdy kterou vakcínu dostal.

Pomoci by mohl decentralizovaný systém evidence navržený odborníky z MIT. Přišli s konceptem rozpustných mikrojehel, které by do děla dopravily vakcínu a zároveň by ve škáře zanechaly značku nesoucí informaci o provedeném očkování. Základem navržené metody jsou kvantové tečky (fluoreskující polovodičové nanokrystaly) o průměru 4 nm. Jejich jádro tvoří sloučenina mědi, india a selenu, obal je ze sulfidu zinečnatého dopovaného hliníkem. Tyto nanokrystaly jsou uzavřeny v biokompatibilních kapslích o průměru 20 μm. Kapsle jsou spolu s vakcínou inkorporovány do 1,5 mm dlouhých mikrojehel ze směsi sacharidů a polyvinylalkoholu, které se po vpichu začnou rozpouštět a uvolní jak vakcínu, tak kapsle. Ty mohou ve škáře tvořit specifické obrazce kódující potřebné informace – podobně jako QR kódy. V blízkém infračerveném záření fluoreskují, signál lze přečíst jednoduše upraveným chytrým telefonem.

Testy na potkanech s vakcínou proti dětské obrně potvrdily jak dostatečnou imunitní reakci na vakcínu, tak trvanlivost značení – signál se podařilo přečíst i po devíti měsících. Z dalších pokusů na lidské a prasečí kůži vyplývá, že značky by měly být čitelné i po pěti letech. Kromě obrny jsou ve vývoji i mikrojehly pro vakcinaci proti spalničkám nebo zarděnkám. Před zkouškami na lidech však bude ještě třeba potvrdit neškodnost použitých materiálů.

McHugh K. J. et al.: Sci. Transl. Med., 2019: DOI: 10.1126/scitranslmed.aay7162