i

Aktuální číslo:

2020/9

Téma měsíce:

30 let CTS

Nečekaný úděl Stellerovy (mořské) krávy

 |  4. 5. 2020
 |  Vesmír 99, 284, 2020/5

Koroun bezzubý neboli Stellerův (Hydrodamalis gigas) bývá spolu s drontem mauricijským uváděn jako typický příklad osudu, který pro některá zvířata nevyhnutelně nastal, jakmile na jejich území poprvé dorazil Homo sapiens. Část nepřipravené fauny totiž neměla vedle zdatného predátora nejmenší šanci, zvlášť pokud se dala jíst. Někdy je to spíš jen neověřitelná teorie, ale pravda je, že v Africe, kde je člověk „odjakživa“, k zásadnímu vymírání velkých zvířat nedošlo, zatímco na Madagaskaru, v Austrálii, na Novém Zélandu a zejména v Severní Americe „megafauna“ celkem krátce po příchodu lidí částečně nebo zcela vyhynula.

K postiženým velkým zvířatům patřil i mnohatunový koroun, dorůstající až devíti metrů (jeho nejbližší žijící příbuzný, dugong indický, který také není žádný drobeček, nedosahuje ani polovičních rozměrů a váží ještě podstatně méně). Zřejmě drží smutný rekord v rychlosti vymření. Od roku 1741, kdy ho objevil Georg Wilhelm Steller (účastník nešťastné výpravy, která přezimovala na ostrově později pojmenovaném Beringův), stačilo lidem k úplné likvidaci jeho lokální, ale početné (viz úvodní citát) populace pouhých 27 let. Korouni měli chutné maso i tuk – rozhodně chutnější ve srovnání s dvěma lachtaními druhy a s mořskými vydrami, tedy zvířaty, která v letech 1741–1742 představovala pro trosečníky druhou a poslední významnou možnost obživy. Právě poživatelnost, bezbrannost a nulová plachost rozhodly o jejich osudu. Autoři článku v časopise Národní akademie věd USA (PNAS) nicméně tvrdí, že by byl zřejmě zpečetěn, i kdyby lidé v následujících letech po ulovení prvních korounů už nezabili ani jediného. Korouni jako extrémní potravní specialisté zřejmě vymřeli hlady.

Nyní vidíte 17 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném

O autorovi

Jiří Hrubý

Ing. Jiří Hrubý (*1957) vystudoval Vysokou školu ekonomickou. Je profesionální překladatel, amatérský ornitolog a s vysokohorskou nemocí má osobní zkušenost.

Doporučujeme

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Sukcese mrtvoly pro mne končí kostrou

Ondřej Vrtiška  |  7. 9. 2020
Forenzní entomologie pomáhá kriminalistům určit dobu a místo smrti, odhalit manipulaci s tělem a rekonstruovat události, k nimž došlo třeba i před...
Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Arény pravěku a rituální krajina pod Řípem

Jan Turek  |  7. 9. 2020
V naší krajině se skrývají tajemství předků, která nelze pouhým okem spatřit, a přesto jejich pozůstatky dokážeme odhalit jako kamínky dávno...
Kreativní mozek novozélandského rošťáka

Kreativní mozek novozélandského rošťáka uzamčeno

Pavel Pipek  |  7. 9. 2020
Je to „drzoun“ s pronikavým intelektem. Jeho hlas i bezstarostná hravost v nás vyvolávají smích, vynalézavost při destrukci lidských výrobků...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné