První kolektivní dům

V lázeňském centru Trenčianských Teplic, jejichž slávu odvál čas, rychle chátrá a v nenávratnu mizí jeden z nejkrásnějších domů, jaký kdy český tvůrce postavil. Budova známá jako Liečebný dom Machnáč je vrcholným dílem lyrického funkcionalismu i svého autora, architekta Jaromíra Krejcara. Bonviván, kterého proslavily spanilé noční jízdy po kavárnách a barech – podnikal je se svou ženou Milenou Jesenskou ve voze značky Austro Daimler –, přitom nebyl jen mimořádně talentovaný umělec, ale též zdatný organizátor. Spolu s Karlem Teigem to byl právě on, komu se letos stoleté Umělecké sdružení Devětsil podařilo dostat až na výsluní evropské avantgardy.

Detail schodiště v obytném křídle.Snímek Jakub Potůček

Dům těsně před dokončením v roce 1932.Snímek archiv autora

Na projektu lázeňského domu, jehož investorem byla Nemocenská pojišťovna soukromých úředníků a zřízenců v Praze, začal Krejcarův tým pracovat v roce 1929. Tedy v době, která díky progresivním stavebním technologiím a komponentům, poskytujícím architektům dosud nevídané možnosti, prahla po nových formách bydlení. Koncept tzv. boardinghousu, slučujícího výhody bydlení v rodinném a nájemním domě, tak byl jasnou a logickou volbou. Budovu proto utvářejí dvě diametrálně odlišná křídla, z jejichž pojetí je už na první pohled zřejmé, jaké funkci sloužila. Menší trakt, přístupný po tehdy netypické rampě, byl určen společenskému životu. Vedle recepce, jídelny a klubovny s krytou terasou (vybavené trubkovým nábytkem vyráběným podle návrhu Marcela Breuera firmou Thonet-Mundus) disponoval i střešní zahradou. Pro pobyt architekt zúročil také střešní krajinu obytného křídla, kterou proměnil v oblíbené, ovšem na dámskou a pánskou sekci důsledně dělené sluneční lázně, jimž dominuje železobetonový slunolam.