Kdo nebo co vyhubilo mamuty?

Doplněk k článku Sucháčková B. et al.: Velcí býložravci a změny klimatu I. (Vesmír 99, 154, 2020/3).

S velkým zájmem jsem si přečetl příspěvek, ve kterém autoři pojednali o rozšíření denních motýlů v době ledové a možných příčinách jejich úbytku v současnosti. Nejen úbytek druhů motýlů dávají do přímé souvislosti s vyhubením velkých býložravců lidmi po osídlení některých kontinentů od konce poslední doby ledové.

Vzhledem ke globálně pojaté problematice vymírání vyznívá tento diskurz jako obhajoba navrácení velkých býložravců do současné krajiny coby účinného způsobu údržby mizejících druhů a společenstev. S těmito aktivitami nelze než souhlasit. Současná příroda zarůstá vlivem opuštění hospodaření běžného ještě v první polovině minulého století. Svůj velký podíl má také nadměrný přísun živin, který zvýhodňuje konkurenceschopné, rychle rostoucí druhy. Velcí býložravci mohou svou aktivitou tyto negativní změny výrazně zpomalit.

Důvody jejich vymizení na konci doby ledové a počátku doby poledové však nejsou plně objasněny a zcela určitě se liší mezi kontinenty, možná i v rámci nich. Autoři prezentují jednu ze dvou hojně přijímaných hypotéz, která nápadný fenomén globálního úbytku pleistocenní megafauny (obratlovci o hmotnosti vyšší než 44 kg) vysvětluje. Tou je jejich vybití člověkem, tzv. „prehistoric overkill“ nebo „overhunting hypothesis“. Druhá hypotéza uvažuje o významu vlivu dramaticky se měnícího klimatu na konci doby ledové.