Jak hnízdit bezpečněji

Překvapivá zpráva o zahnízdění kriticky ohroženého rybáka čínského (Thalasseus bernsteini) na ostrůvku Čilsando u jihozápadního pobřeží Korejského poloostrova je vynikající zejména proto, že na této lokalitě nepřichází v úvahu ani jedno z rizik, s nimiž se rybáci setkávají na svém jediném známém hnízdišti ležícím o tisíc kilometrů jižněji na ostrovech ve Východočínském moři. Ona rizika představují tajfuny, rušení v hnízdní kolonii, znečištěné moře, hybridizace s mírně většími rybáky chocholatými (Thalasseus bergii), přítomnost sokolů stěhovavých a především nekontrolovaný sběr vajec. S tím vším se početné ptačí populace celkem bez problémů vyrovnávají, ale u rybáků čínských záleží doslova na každém odchovaném mláděti. Ke korejskému úspěchu přispěly aktivní kroky ochranářů: rybáky na lokalitu přivábily atrapy a zvukové nahrávky, což je metoda, která se velmi osvědčila v koloniích mořských ptáků na Aljašce. Na Čilsandu hnízdí i kolpík malý (Platalea minor), který už je po krizi v devadesátých letech z nejhoršího venku (dnes už je podle IUCN „jen“ ohrožený, ale počátkem devadesátých let klesla jejich celosvětová populace pod 300 jedinců). Ostatně podle analýzy BirdLife International z listopadu 2019 došlo k jistému pozitivnímu posunu v míře ohroženosti vzácných ptáků právě díky podobné aktivní ochraně a konkrétním opatřením „na míru“ danému druhu.

Tajemný rybák čínský byl od svého popisu v roce 1863 zaznamenáván jen nahodile a zpravidla šlo o jednotlivé ptáky, navíc podle všeho spíš na zimovišti. Po šest desetiletí byl také zcela nezvěstný, a tím pádem již označený za vyhynulého. Teprve v roce 2000 byly u Tchaj-wanu zjištěny jednotlivé páry v početné kolonii velmi podobných rybáků chocholatých. Stalo se tak zcela náhodou při stříhání záběrů z této kolonie a zároveň šlo o vůbec první prokázané hnízdění.

Vzhledem ke zmíněné podobnosti obou druhů je zřejmé, že jsou rybáci čínští přehlíženi, k čemuž ovšem přispívá i to, že je to druh velmi málo známý a jen výjimečně ho ptačí atlasy zobrazují přesně. Od rybáků chocholatých se kromě menší velikosti liší i světlým hřbetem a především černou špičkou zobáku. Ze záběrů ze společné kolonie ovšem vyvstává další výrazný znak: zobák rybáka čínského není žlutý, ale spíš světle oranžový, což samozřejmě není dobře patrné při pozorování jednotlivých ptáků, ovšem ve společné kolonii obou druhů je záměna vyloučena.

Rybáci čínští jsou při hnízdění mimořádně společenští, a když se opozdí, tak možná hnízdění ani nedokončí – mohou opustit hnízdo, pokud už se jejich sousedi začnou z kolonie vytrácet. Společenskost je ovšem při nepatrných počtech velmi nevýhodná, protože sami si „bezpečnou kolonii“ zařídit nedokážou a musejí se k někomu přidat. V Koreji, kam areál rybáků chocholatých nedosahuje, proto zahnízdili mezi racky japonskými a dokonce s nimi hnízdění časově sladili: jejich korejské mládě se vylíhlo výrazně dříve, než tomu bývá na jižním hnízdišti u Tchaj-wanu. A mít hnízdo v kolonii racků je vzhledem k hrozící hybridizaci vlastně výhodné.

Shaun Hurrell: Birdlife.org, 28. listopadu 2018