Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1Arktida2024banner1

Aktuální číslo:

2024/12

Téma měsíce:

Expedice

Obálka čísla

Teplotním šokem proti mnohočetnému myelomu

 |  7. 12. 2020
 |  Vesmír 99, 682, 2020/12

Inhibitory proteazomu (organely degradující již nepotřebný nitrobuněčný obsah) jsou účinné a široce využívané léky v terapii mnohočetného myelomu a lymfomu plášťových buněk, nikoliv dalších onkologických onemocnění. Řada studií se pokoušela vysvětlit, proč jsou vůči této skupině látek extrémně citlivé pouze malignity odvozené z plazmatických buněk. Jedním z navrhovaných vysvětlení mimořádné citlivosti buněk mnohočetného myelomu je, že produkují obrovské množství abnormálních imunoglobulinů, které musí buněčné proteazomy nepřetržitě degradovat.

V laboratoři prof. Alfreda L. Goldberga na Harvardově univerzitě ukázali, že buňky mnohočetného myelomu jsou daleko citlivější i k teplotnímu šoku, který zvyšuje množství abnormálně poskládaných proteinů, a tím přetěžuje proteazomy zodpovědné za degradaci poškozených nebo špatně složených bílkovin. Po posunu kultivační teploty z obvyklých 37 na 43 °C prošly buňky čtyř buněčných linií odvozených od mnohočetného myelomu již po čtyřech hodinách rozsáhlou apoptózou (programovanou buněčnou smrtí), na rozdíl od třinácti nádorových nemyelomových linií, i když exprimovaly proteiny tepelného šoku (HSPs – heat shock proteins) a zvýšily degradaci špatně složených proteinů jako ostatní buněčné linie. Navíc pouhý posun z běžné kultivační teploty na 39 °C výrazně zvýšil jejich citlivost vůči inhibitorům proteazomu a buněčné segregázy p97/VCP, která separuje ubiquitinované proteiny určené k degradaci a napomáhá jejich rozbalení před vstupem do proteazomu. Zajímavé rovněž je, že dvě myelomové linie rezistentní k proteazomálním inhibitorům byly také výrazně odolnější vůči zvýšené teplotě.

Apoptóza buněk sledovaná při 43 a 39 °C v kombinaci s bortezomibem byla iniciována interní cestou za účasti kaspázy 9 a je spojena s akumulací proapoptotického proteinu Noxa z Bcl-2 rodiny. Myelomové buňky jsou tedy výjimečně citlivé na zvýšení teploty, což přetěžuje ubiquitin-proteazomovou degradační mašinerii a aktivuje vnitřní apoptotickou cestu.

V důsledku toho se může indukovaná hypertermie stát nadějným přístupem ke zvýšení terapeutické účinnosti proteazomálních inhibitorů v léčbě mnohočetného myelomu.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie, Biologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jindřich Sedláček

Mgr. Jindřich Sedláček (*1985) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, zároveň je doktorským studentem katedry genetiky a mikrobiologie PřF UK. Ve volném čase se věnuje ptáčkaření.
Sedláček Jindřich

Doporučujeme

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Pěkná fotka, nebo jen fotka pěkného zvířete?

Jiří Hrubý  |  8. 12. 2024
Takto Tomáš Grim nazval úvahu nad svou fotografií ledňáčka a z textové i fotografické části jeho knihy Ptačí svět očima fotografa a také ze...
Do srdce temnoty

Do srdce temnoty uzamčeno

Ladislav Varadzin, Petr Pokorný  |  2. 12. 2024
Archeologické expedice do severní Afriky tradičně směřovaly k bývalým či stávajícím řekám a jezerům, což téměř dokonale odvádělo pozornost od...
Vzhůru na tropický ostrov

Vzhůru na tropický ostrov

Vojtěch Novotný  |  2. 12. 2024
Výpravy na Novou Guineu mohou mít velmi rozličnou podobu. Někdo zakládá osadu nahých milovníků slunce, jiný slibuje nový ráj na Zemi, objevuje...