Aktuální číslo:

2025/7

Téma měsíce:

Umění

Obálka čísla

Teplotním šokem proti mnohočetnému myelomu

 |  7. 12. 2020
 |  Vesmír 99, 682, 2020/12

Inhibitory proteazomu (organely degradující již nepotřebný nitrobuněčný obsah) jsou účinné a široce využívané léky v terapii mnohočetného myelomu a lymfomu plášťových buněk, nikoliv dalších onkologických onemocnění. Řada studií se pokoušela vysvětlit, proč jsou vůči této skupině látek extrémně citlivé pouze malignity odvozené z plazmatických buněk. Jedním z navrhovaných vysvětlení mimořádné citlivosti buněk mnohočetného myelomu je, že produkují obrovské množství abnormálních imunoglobulinů, které musí buněčné proteazomy nepřetržitě degradovat.

V laboratoři prof. Alfreda L. Goldberga na Harvardově univerzitě ukázali, že buňky mnohočetného myelomu jsou daleko citlivější i k teplotnímu šoku, který zvyšuje množství abnormálně poskládaných proteinů, a tím přetěžuje proteazomy zodpovědné za degradaci poškozených nebo špatně složených bílkovin. Po posunu kultivační teploty z obvyklých 37 na 43 °C prošly buňky čtyř buněčných linií odvozených od mnohočetného myelomu již po čtyřech hodinách rozsáhlou apoptózou (programovanou buněčnou smrtí), na rozdíl od třinácti nádorových nemyelomových linií, i když exprimovaly proteiny tepelného šoku (HSPs – heat shock proteins) a zvýšily degradaci špatně složených proteinů jako ostatní buněčné linie. Navíc pouhý posun z běžné kultivační teploty na 39 °C výrazně zvýšil jejich citlivost vůči inhibitorům proteazomu a buněčné segregázy p97/VCP, která separuje ubiquitinované proteiny určené k degradaci a napomáhá jejich rozbalení před vstupem do proteazomu. Zajímavé rovněž je, že dvě myelomové linie rezistentní k proteazomálním inhibitorům byly také výrazně odolnější vůči zvýšené teplotě.

Apoptóza buněk sledovaná při 43 a 39 °C v kombinaci s bortezomibem byla iniciována interní cestou za účasti kaspázy 9 a je spojena s akumulací proapoptotického proteinu Noxa z Bcl-2 rodiny. Myelomové buňky jsou tedy výjimečně citlivé na zvýšení teploty, což přetěžuje ubiquitin-proteazomovou degradační mašinerii a aktivuje vnitřní apoptotickou cestu.

V důsledku toho se může indukovaná hypertermie stát nadějným přístupem ke zvýšení terapeutické účinnosti proteazomálních inhibitorů v léčbě mnohočetného myelomu.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Fyziologie, Biologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jindřich Sedláček

Mgr. Jindřich Sedláček (*1985) vystudoval Přírodovědeckou fakultu UP v Olomouci. Pracuje v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, zároveň je doktorským studentem katedry genetiky a mikrobiologie PřF UK. Ve volném čase se věnuje ptáčkaření.
Sedláček Jindřich

Doporučujeme

Najít své těžiště kontroly

Najít své těžiště kontroly uzamčeno

„Svobodu, nebo smrt je návod, jak vyhrát bitvu, ale zároveň recept na rozchod,“ říká bývalý hlavní armádní psychiatr Jan Vevera. Faktory, které...
Věstonická superstar

Věstonická superstar video

Soška tělnaté ženy z ústředního tábořiště lovců mamutů u dnešních Dolních Věstonic pod Pálavou je jistě nejznámějším archeologickým nálezem...
K čemu je umění?

K čemu je umění? uzamčeno

Petr Tureček  |  7. 7. 2025
Výstižná teorie lidské evoluce by měla nabídnout vysvětlení, proč trávíme tolik času zdánlivě zbytečnými činnostmi. Proč, jako například lvi,...