Hranice zvaná lužický zlom

Po ukončení mělkomořské sedimentace ještě zesílil tlak od postupující africké desky (viz Kronika deseti milionů let v historii Země). Při severním okraji české křídové pánve vznikl lužický zlom, podél něhož se severní kra vyzdvihla a nasunula se 4 kilometry přes kru jižní. Lužický zlom je dobře patrný i v dnešním reliéfu. Žulové horniny na severu tvoří jen mírně zvlněný reliéf a kontrastují s hluboko rozbrázděným pískovcovým reliéfem na jihu. Do zlomového pásma byly od severu „vtaženy“ i kry složené z hornin jurského stáří. Vápence a dolomity z největší takové kry byly v minulosti těženy východně od Doubice (dnes Přírodní rezervace Vápenka). V raných fázích formování lužického zlomu způsobilo tektonické napětí rozevírání puklin ve směru severovýchod–jihozápad. Do těchto puklin proniklo magma a dalo vzniknout až několik kilometrů dlouhým žilám ultramafických vyvřelin ze skupiny polzenitů. Jako příklad tohoto procesu může sloužit žíla Zeughausgang u Hinterhermsdorfu nebo žíla Čínské zdi u Jetřichovic. Tektonické procesy ze závěru křídy tak vedly k významnému zvýšení geodiverzity na území obou národních parků, kde jsou na vápence i žilné vyvřeliny vázána specifická, botanicky pestrá stanoviště.