„Čágo bélo, vesmíráci!“

Tento sloupek jsem si dovolil uvést poněkud extravagantní parafrází pozdravu, který v devadesátých letech minulého století zpopularizovala moderátorka Tereza Pergnerová (Čágo bélo, šílenci! Pamatujete si ještě?). Laskavé čtenářky a laskaví čtenáři mi drobný stylisticko-pragmatický přešlap jistě prominou; tím spíše, že si tentokrát posvítíme na nové pozdravy a jazykovou kreativitu s nimi spojenou.

Pozdravy patří spolu s oslovením a představením mezi kontaktové formule. Jejich funkcí je, že zahajují nebo ukončují komunikační akt. V jazyce jsou velmi nápadné v tom smyslu, že na sebe výrazně poutají pozornost komunikačního partnera, a to nemusí být ani nijak zvlášť neobvyklé; stejně působí i běžné ahoj nebo na shledanou. Charakteristickým znakem pozdravů je, že se nezřídka opírají o konstrukce, jimiž se druhému člověku něco pozitivního přeje (dobrý den, mějte se hezky). Tyto vlastnosti mají pozdravy i v jiných jazycích, nejen v češtině.

Repertoár pozdravů je relativně stabilní, neznamená to ovšem, že by nevznikaly pozdravy nové, z nichž jsou mnohé velmi kreativní. Ne všechny se nicméně v jazyce nakonec udrží po delší časové období. Databáze excerpčního materiálu Neomat Ústavu pro jazyk český, pomocí níž se evidují nová slova, popř. nové významy slov, obsahuje několik mimořádně zajímavých úlovků. Patří mezi ně třeba páček, páčulínek nebo papík (k pozdravu pa) používané při loučení nebo čauzr (k čau), které se vyskytuje jak na začátku, tak na konci komunikace. Tímto způsobem univerzální je i čauky mňauky, inspirované našimi domácími miláčky. Analogickou psí variantu (čauky hafky) v Neomatu nenajdeme, na internetu na ni ale sem tam narazíme. Internet je mimochodem také vydatným zdrojem různých neotřelých pozdravů. Jak se vám například líbí zdárek párek?

Stejně zajímavé jako nové pozdravy jsou i ty zastaralé (má úcta, má poklona, pozdrav pánbů). O tom ale zase třeba někdy příště. Takže čauves mňauves a ruku líbám!