Nový rod gibona z čínského císařství

V červnu 2018 se objevila studie popisující nový rod a druh vymřelého gibona z Číny jménem Junzi imperialis, který žil ještě během počátků sjednocené Číny. Tak jako u některých jiných fosilních primátů stojí jeho materiál jen na jednom jedinci, z kterého se dochoval kus dolní čelisti se zuby a významný kus obličejové části lebky s horním patrem a zuby. To umožnilo tyto zbytky proměřit, ale i provést analýzy tvaru zubů. Při statistickém multivariátním zhodnocení stojí jedinec mimo ostatní recentní rody gibonů i vymřelého bunopitéka, proto byl zařazen do nového druhu a rodu.

Atraktivitě objevu přispěl jeho kontext. Pozůstatky se našly spolu s kosterními zbytky autochtonních druhů – levharta, rysa, medvěda ušatého, jeřába a několika domestikovaných savců a ptáků v hrobce patřící možná babičce prvního čínského císaře Čchin Š‘-chuang-ti (259–210 př. n. l.). Z historických pramenů se ví, že giboni byli v Číně exkluzivními chovanci. Také rozsah jejich přirozeného rozšíření mohl být mnohem větší, než bychom soudili podle jejich aktuálního výskytu. Na podkladě historických údajů o rozšíření gibonů v této provincii i s ohledem k rozsahu vhodného biotopu pro gibony by mohl být jedinec z hrobky představitelem přirozeně se zde vyskytujícího druhu. Skeptického čtenáře znalého skutečnosti, že se chovaná zvířata občas z různých důvodů morfologicky mění, napadne, jestli nešlo o jednoho aberantního jedince žijícího v zajetí. To je známo i u lidoopů, ale pro gibony takové srovnání chybí (pokud autor tohoto textu něco nepřehlédl).

Jiná studie analyzuje 28 gibonních zubů pleistocenního stáří z čínského území velmi podobnou metodikou (tvarovou analýzou korunky). Naznačuje existenci dalšího vymřelého druhu gibona z rodu Nomascus. Pokud tato analýza není příliš senzitivní, znamenalo by to, že na území dnešní Číny žilo v nedávné době mnohem více gibonů.

Turvey S. T. et al.: Science, DOI: 10.1126/science.aao4903;

Ortiz A. et al.: Anthropological Science, DOI: 10.1537/ase.190331