Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Nový rod gibona z čínského císařství

 |  6. 1. 2020
 |  Vesmír 99, 9, 2020/1

V červnu 2018 se objevila studie popisující nový rod a druh vymřelého gibona z Číny jménem Junzi imperialis, který žil ještě během počátků sjednocené Číny. Tak jako u některých jiných fosilních primátů stojí jeho materiál jen na jednom jedinci, z kterého se dochoval kus dolní čelisti se zuby a významný kus obličejové části lebky s horním patrem a zuby. To umožnilo tyto zbytky proměřit, ale i provést analýzy tvaru zubů. Při statistickém multivariátním zhodnocení stojí jedinec mimo ostatní recentní rody gibonů i vymřelého bunopitéka, proto byl zařazen do nového druhu a rodu.

Atraktivitě objevu přispěl jeho kontext. Pozůstatky se našly spolu s kosterními zbytky autochtonních druhů – levharta, rysa, medvěda ušatého, jeřába a několika domestikovaných savců a ptáků v hrobce patřící možná babičce prvního čínského císaře Čchin Š‘-chuang-ti (259–210 př. n. l.). Z historických pramenů se ví, že giboni byli v Číně exkluzivními chovanci. Také rozsah jejich přirozeného rozšíření mohl být mnohem větší, než bychom soudili podle jejich aktuálního výskytu. Na podkladě historických údajů o rozšíření gibonů v této provincii i s ohledem k rozsahu vhodného biotopu pro gibony by mohl být jedinec z hrobky představitelem přirozeně se zde vyskytujícího druhu. Skeptického čtenáře znalého skutečnosti, že se chovaná zvířata občas z různých důvodů morfologicky mění, napadne, jestli nešlo o jednoho aberantního jedince žijícího v zajetí. To je známo i u lidoopů, ale pro gibony takové srovnání chybí (pokud autor tohoto textu něco nepřehlédl).

Jiná studie analyzuje 28 gibonních zubů pleistocenního stáří z čínského území velmi podobnou metodikou (tvarovou analýzou korunky). Naznačuje existenci dalšího vymřelého druhu gibona z rodu Nomascus. Pokud tato analýza není příliš senzitivní, znamenalo by to, že na území dnešní Číny žilo v nedávné době mnohem více gibonů.

Turvey S. T. et al.: Science, DOI: 10.1126/science.aao4903;

Ortiz A. et al.: Anthropological Science, DOI: 10.1537/ase.190331

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Jan Robovský

RNDr. Jan Robovský, Ph.D., (*1980) se věnuje na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity evoluci savců a jejich ochraně. Od roku 2011 je externím vědeckým pracovníkem Zoo Liberec, kde kromě jiného koordinuje odbornou Komisi pro ovce a kozy (Caprini) při Unii českých a slovenských zoologických zahrad.
Robovský Jan

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné