i

Aktuální číslo:

2019/11

Téma měsíce:

Ceny Neuron

Živočichové žijící po způsobu rostlin

 |  8. 7. 2019
 |  Vesmír 98, 471, 2019/7

1879: Většina živočichů rozeznává se od rostlin hlavně tím, že není schopna bráti potravu bezprostředně z říše nerostné, a že nevyžaduje bezvýminěčně ku svému zdaru světla slunečního, jako veškeré rostliny zelené jeho vyžadují. Avšak některá zvířata mají v těle svém barvivo zelené, s chlorophyllem čili zelení listovou totožné, a u těch zdá se býti i výživa výživě u rostlin podobna, spočívajíc v tom, že za působení světla kyselina uhličitá v prvky své se rozkládá a při pochodu tom kyslík se vylučuje.

„Některá zvířata mají v těle svém barvivo zelené, s chlorophyllem čili zelení listovou totožné, a u těch zdá se býti i výživa výživě u rostlin podobna.“

Týž pochod podařilo se před nedávnem F. Geddesovi v laboratoriu Roskoffském na břehu bretagnském přímými pokusy dokázati i pro některá zvířata. V sedění pařížské akademie ze dne 30. prosince 1878 oznámeno jest následující: Na březích Roskoffských objevují se přečetné zelené planárie, kteréž nápadně rády světlo vyhledávají, sluníce se na mělčinách řasami a skalinami nepokrytých. Podobně vyhledávají i v akváriích vždy stranu světlejší, a vylučují za přímého osvětlení paprsky slunečními z těla svého plyn jako děje se to u řas zelených. Aby mohl býti plyn ten zevrubněji prozkoumán, dány byly planárie pod naplněný příklop skleněný. Během dne vyloučily ze sebe tolik plynu, že mohla jím naplniti se malá zkoumavka, v níž počala doutnající sirka do ní vnořená jasným bílým plamenem hořeti. Jak podrobným zkoumáním se shledalo, obsahoval vyloučený plyn 43 až 52 pct. kyslíku. Jest to tudíž výjev zjevu u zelených rostlin velmi podobný, i zdá se, že hlavně rostlinný způsob výživy živočichům jmenovaným nutným jest, jelikož ve tmě velmi záhy hynuli (po dvou neb třech dnech), kdežto na světle přes dvě neděle na živu vytrvali. Lihem dala se jasná zeleň vyluhovati, a bezbarvý zbytek barvil se vodou jódovou na modro, což důkazem, že obsahoval škrob rostlinný. Závažná tato pozorování znovu dokazují, že na nejnižším stupni vývoje není žádného rozdílu mezi organismy živočišnými a rostlinnými a že oboje stejného jsou původu.

Vesmír 8, 226, 1879/19

2019: Asi čtyři milimetry dlouhá Symsagittifera roscoffensis (původně řazená do rodu Convoluta) dnes už nepatří mezi „planárie“ (tj. ploštěnce), ale do kmene praploštěnců (Acoelomorpha), konkrétně do třídy bezstřevek (Acoela). Jméno třídy odkazuje ke skutečnosti, že bezstřevky mají střevní dutinu zarostlou mnohojadernou (syncytiální) tkání. Symsagittifera tím nijak netrpí, veškeré živiny skutečně získává fotosyntézou, jak 140 let starý článek naznačuje. Ale není to ona, kdo využívá energii slunečního záření k syntéze organických látek. Stará se o to symbiotická zelená řasa Tetraselmis convolutae, jejíž druhové jméno je odvozeno od původního rodového zařazení hostitelské bezstřevky.

Symsagittifera řasy nezískává od rodičů, mladí jedinci je přijímají vždy znovu. Volně žijící bičíkovci po vstupu do bezstřevky odhazují bičíky a zabydlují se pod pokožkou, jeden živočich jich může hostit až 25 tisíc. Řasa dodává bezstřevce organické látky (a kyslík), na oplátku získává stabilní životní podmínky a kyselinu močovou – pro bezstřevku odpadní produkt, pro řasu zdroj dusíku.

Nedávný výzkum demonstroval schopnost „fotosyntetizujících“ bezstřevek koordinovat svůj pohyb s ostatními – tisíce jedinců vytvářejí kola, v nichž se stálou rychlostí otáčejí po směru hodinových ručiček (viz obr.).1) Podobný točivý pohyb je znám u řady organismů od bakterií (Bacillus) přes perloočky a mravence po ryby a pulce. Význam tohoto koordinovaného „tanečku“ není dosud plně pochopen; např. u mravenců je považován za maladaptaci. Autoři studie předpokládají, že bezstřevky díky němu dosahují vyšší populační hustoty a efektivně využívají dostupné sluneční záření v relativně úzké přílivové zóně.

Přehled způsobů, jimiž živočichové využívají fotosyntézu, nabídl před časem ve Vesmíru Jan Černý (Vesmír 95, 210, 2016/4). Symbiózu s autotrofními organismy známe i u živočišných hub, žahavců, mlžů (známá mořská Elysia chlorotica) nebo sumek. A dokonce i (zatím) u jednoho obratlovce – axolotla Ambystoma maculatum. Někteří hostitelé řasám kradou jejich plastidy či dokonce geny pro syntézu příslušných pigmentů. Zatím nejdál na cestě k „fotosyntetizujícímu živočichovi“ zřejmě dospěla sršeň východní (Vespa orientalis), která si sama dokáže syntetizovat žluté barvivo xantopterin a vystavovat ho v kutikule kontaktu se světlem.

Bez zajímavosti není ani v historickém článku zmíněný objevitel fotosyntetické aktivity bretaňské „planárie“. Skotský biolog, geograf, sociolog a urbanista Patrick Geddes (iniciála „F.“ ve Vesmíru z roku 1879 je omyl), v době zmiňovaného objevu teprve čtyřiadvacetiletý, si později získal jméno v oblasti městského plánování. Razil myšlenku, že urbanismus musí brát v potaz historii osídlení a regionální přírodní, sociální i ekonomické podmínky. V diskusi o vývoji Edinburghu použil svými biologickými znalostmi inspirovanou metaforu o ulitě, kterou někteří plánovači nejprve vytvoří, a pak se do ní snaží nacpat hlemýždě. Dokonale padnoucí ulitu si ale živočich sám postupně vytváří. Chceme- -li tedy plánovat rozvoj měst, musíme nejprve co nejlépe poznat jejich obyvatele a okolní prostředí. Geddes působil i v Indii a v Palestině, podle jeho koncepce z roku 1925 tehdejší britská správa realizovala rozvoj Tel Avivu.

Poznámky

1) Franks N. R. et al., Proc. Royal Soc. B, DOI: 10.1098/rspb.2015.2946

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Mikrobiologie, Bakteriologie
RUBRIKA: Vertikála

O autorovi

Ondřej Vrtiška

Mgr. Ondřej Vrtiška (*1976) je původním vzděláním biolog se specializací na hydrobiologii (PřF UK), utekl z oborů žurnalistika a kulturní antropologie (obojí FSV UK). Od r. 2001 pracuje jako vědecký novinář, na téma „věda v médiích“ přednáší pro vědce i pro laickou veřejnost. Z úžasu nevycházející pozorovatel memetické vichřice. Občas napíná plachty, občas staví větrolam.
Vrtiška Ondřej

Doporučujeme

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Sekvenační data pomáhají odhalit globální rozšíření hub

Petr Baldrian  |  14. 11. 2019
Pokud vezmeme v úvahu, kolik dat získaných sekvenačními metodami (tzv. high-throughput-sequencing) je v současné době k dispozici, je možné se...
Probouzení nesmrtelnosti

Probouzení nesmrtelnosti

Marek Janáč  |  11. 11. 2019
Nesmrtelnost – věčná touha a hybatelka dějin života na planetě Zemi. V biologickém slova smyslu žene k plození potomstva, ve smyslu duchovním k...
Zabití ekonomikou

Zabití ekonomikou

Lucie Kalousová  |  11. 11. 2019
„Silná ekonomika vám může zlomit srdce,“ napsal v roce 2007 americký ekonom Christopher Ruhm. [1] Narážel tím na dobře zdokumentovaný paradox...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné