Genetický internet a GMO

Na výživě obyvatel v USA, Indii i Číně se stále větší měrou podílejí geneticky modifikované potraviny, zatímco Evropa je ke GMO velmi zdrženlivá. Debatuje se nejen o případných hrozbách GMO, ale i o tom, co to vlastně vůbec je. Lze například za genetickou modifikaci považovat rostlinu změněnou technologií CRISPR/Cas9, do níž nebyl vnesen žádný nový gen, bylo pouze odstraněno nebo změněno několik nukleotidů? Jak na genetické modifikace nahlížet? Máme se jich bát?

Fak tem je, že rostliny a živočichy geneticky modifikujeme odpradávna. Již neolitičtí zemědělci a jejich pokračovatelé prováděli selekci s cílem zvýšit výnos plodin či získat plodiny rezistentní vůči klimatickým vlivům nebo škůdcům. Jen jim to trvalo déle než dnešním šlechtitelům a genetickým inženýrům. Šlechtitelé si často vypomáhali tím, že brali geny z příbuzných druhů, aby tzv. introgresí zvyšovali potřebnou diverzitu.

Začala si příroda

Totéž totiž dělá od počátku života na zemi také příroda. I navzdory nejrůznějším mechanismům, jež zajišťují reprodukční izolaci druhů, dochází občas ke křížení různých druhů a vzniku mezidruhových hybridů. Vznikají jak u rostlin, tak u živočichů v místech, kde se areály rozšíření druhů překrývají. Geny pak tečou z jednoho druhu do druhého. U rostlin je navíc časté, že jsou dva nebo více druhů evolučně spojeny do jednoho díky polyploidizaci. V buněčném jádře se nacházejí vedle sebe genomy původních druhů, které se ale v průběhu času promíchávají a většinou redukují. Koneckonců také Homo sapiens je křížencem – moderního člověka, který vyšel z Afriky, s dalšími lidskými (pod)druhy, jako jsou neandertálci a denisované, i když jejich genetický příspěvek byl jen malý.