i

Aktuální číslo:

2020/7

Téma měsíce:

Klimatické změny

Klimatické modely

Nástroje ke zkoumání podnebí
 |  6. 5. 2019
 |  Vesmír 98, 300, 2019/5

Klimatický systém Země je velmi složitý nelineární systém. Atmosféra, hydrosféra, kryosféra, zemský povrch, biosféra a antroposféra se stále vyvíjejí a interagují spolu. Je zjevné, že to vše nemůžeme reprodukovat v laboratoři. Pokud tedy chceme zkoumat vlastnosti klimatického systému, porozumět klimatickým změnám v minulosti nebo odhadovat možný budoucí vývoj podnebí, jedinou možností se zdají numerické modely založené na fyzikálních principech.

Už od začátku 20. století je známo, že předpověď počasí, a tedy i simulace klimatu, je problém zejména matematiky a fyziky. Matematická reprezentace klimatického systému je založena na rovnicích popisujících dynamiku atmosféry a oceánů a opírajících se o základní zákony zachování hmoty, energie a hybnosti.

Za nejjednodušší klimatické modely můžeme považovat takové, které uvažují Zemi jako jeden celek a studují vztahy mezi přicházející energií ze Slunce (což je jediný relevantní zdroj energie pro Zemi jako planetu), odraženou částí slunečního záření závisející na odrazivosti zemského povrchu (albedu) a výslednou rovnovážnou teplotou této vrcholně zjednodušené Země. Například při změřené hodnotě solární konstanty 1361 wattů na metr čtvereční a odhadovaném celkovém albedu Země 0,31 by rovnovážná teplota činila –18 °C. (Za to, že skutečná průměrná teplota u zemského povrchu je o 33 °C vyšší, jsou zodpovědné skleníkové plyny v atmosféře.) Už takto jednoduché modely energetické bilance slouží ke studiu vlivu i nepatrných změn ve slunečním příkonu (zapříčiněných parametry dráhy Země nebo cykly sluneční aktivity) či albedu (daných např. stupněm zalednění planety).

Postupně se modely atmosféry stávaly složitějšími. Zahrnovaly více vertikálních vrstev, zvyšovalo se horizontální rozlišení (v prvním kroku se uvažoval přenos energie v poledníkovém směru) a přidávaly se další procesy probíhající v atmosféře a na jejích hranicích. Ale až rozvoj počítačové techniky v druhé polovině 20. století umožnil simulovat globální cirkulaci atmosféry. Současné globální klimatické modely jsou tvořeny 3D modely atmosféry a oceánů a zahrnují i simulaci uhlíkového cyklu, mořského ledu, dynamické popsání vegetačních typů, další biochemické cykly a chemické procesy v atmosféře (obr. 1). Z toho je zjevné, že se jedná o interdisciplinární problematiku.

Nyní vidíte 15 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Klimatologie

O autorovi

Eva Pejchová Plavcová

RNDr. Eva Pejchová Plavcová, Ph.D., (*1983) vystudovala meteorologii a klimatologii na Matematicko-fyzikální fakultě UK. V Ústavu fyziky atmosféry AV ČR, v. v. i., se zabývá proměnlivostí a změnou klimatu, vazbami mezi přízemním klimatem a atmosférickou cirkulací a hodnocením klimatických modelů.
Pejchová Plavcová Eva

Doporučujeme

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

O mariánském sloupu, který se nevrátil na Staroměstské náměstí

Eliška Fulínová  |  18. 7. 2020
Instalace neúplné kopie mariánského sloupu na pražské Staroměstské náměstí přišla ironií osudu ve zjitřené době, kdy se na různých místech po...
Na staré zkušenosti nezapomínejme

Na staré zkušenosti nezapomínejme

Eva Bobůrková  |  13. 7. 2020
Vladimír Vonka je uznávaný virolog v Česku i ve světě. Ač brzy oslaví devadesáté narozeniny, stále se věnuje vědě, konkrétně vývoji...
Komu se nelení…

Komu se nelení…

Petr Pokorný  |  13. 7. 2020
Jsou-li nějaké změny příliš pomalé, lidé je v subjektivním čase svých životů skoro nevnímají. Stačí se ale podívat na staré krajinomalby či...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné