i

Aktuální číslo:

2025/6

Téma měsíce:

Červená

Obálka čísla

Nástup kiwellinů

Souboj mezi rostlinou a patogenem
 |  1. 4. 2019
 |  Vesmír 98, 200, 2019/4

Kiwelliny jsou proteiny, které byly v roce 2005 objeveny v kiwi. Jsou jedním ze tří nejzastoupenějších proteinů v jedlé části plodu kiwi. O jejich funkci je známo málo. Zásadní pro lidi je to, že kiwelliny jsou schopné vyvolat alergické reakce (první alergická reakce na kiwi byla popsána v roce 1981 a v tu dobu ještě nebyla spojena s kiwelliny). Nicméně nový objev popsaný v časopise Nature na ně vrhá zcela nové světlo, a to v kontextu interakce mezi rostlinou a houbovými patogeny.

Houbové choroby jsou jednou ze zásadních hrozeb pro zemědělství. Jedním z důvodu úspěšného boje hub při napadání rostlin je cílené vypouštění tzv. efektorových molekul, které mají za cíl potlačit rostlinnou imunitu, do rostlinných buněk. Je známo, že sněť kukuřičná (Ustillago maydis) vypouští do buněk kukuřice mimo jiné protein chorismátmutázu (CmuI), která cílí na potlačení tvorby významného obranného hormonu kyseliny salicylové. Kolegové hledali případné vazebné partnery pro CmuI v kukuřici a měli štěstí. Nalezli protein ZmKWL1 patřící mezi kiwelliny. Publikace obsahuje velmi detailní popis mechanismu vazby mezi CmuI a ZmKWL1, která je velmi specifická (je to jediný z 20 kiwellinů nalézajících se v kukuřici, který se na CmuI váže). Následně prokázali, že vazba kiwellinu na CmuI potlačuje jeho negativní efekt na produkci kyseliny salicylové, a proto hraje významnou úlohu při obraně kukuřice vůči sněti. Toto pozorování bylo podpořeno faktem, že pokud byla v kukuřici potlačena tvorba ZmKWL1, byly tyto rostliny mnohem náchylnější k napadení snětí. Kiwelliny a mechanismus jejich působení se tak mohou stát novými herci v dramatu „souboj mezi rostlinou a patogenem“.

Literatura

Han X. et al., Nature, DOI: 10.1038/s41586-018-0857-9.

Wildermuth M. C., Nature, DOI: 10.1038/d41586-019-00092-2.

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Biochemie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Martin Janda

Ing. Martin Janda, Ph.D., (*1987) vystudoval biochemii na VŠCHT v Praze. V současnosti se na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích zabývá interakcemi mezi rostlinami a mikroorganismy a snaží se ve více či méně příbuzných tématech vzdělávat studenty. Od roku 2022 je předsedou České společnosti experimentální biologie rostlin.
Janda Martin

Doporučujeme

Hvězdy, které se červenají

Hvězdy, které se červenají

Soňa Ehlerová  |  2. 6. 2025
Existují dvě skupiny lidí, kteří při slově „červenání“ pociťují výrazně nelibé pocity. Do první patří ti, kteří se hodně rdí a jimž to zároveň...
Barva krve, moci a života

Barva krve, moci a života

Jan Turek  |  2. 6. 2025
Červená barva není ani trochu neutrální. Její vnímání člověkem má velmi široké rozpětí. Je pro nás barvou lásky a života, ale také krve,...
Červená v říši zvířat

Červená v říši zvířat uzamčeno

Jaroslav Petr  |  2. 6. 2025
Jasnými barvami živočichové varují své okolí, ale také lákají partnery. Červené zbarvení získávají mnoha rozličnými způsoby.