Jak se stát členem gangu

V Evropě se vyskytuje asi 12 tisíc nepůvodních organismů, z čehož čtvrtinu představují invazní druhy s dopadem na prostředí, do něhož pronikly. Ty každý rok způsobí škody ve výši až 20 miliard eur. Petr Pyšek je jednou z nejvýznamnějších světových osobností invazní ekologie. Založil databázi českých invazních rostlin, posléze s kolegy databázi světovou. A v rozhovoru říká: „S většinou nepůvodních druhů nemá smysl bojovat, s těmi opravdu invazními ano.“

Nedávno jste se vrátil z Jižní Afriky. Prý tam „počítáte“ slony? — V Krugerově parku, tedy v klasické savaně, sledujeme diverzitu různých skupin organismů, koexistenci rostlinstva a živočichů. Strukturu tamní vegetace určují zejména tři nejvýraznější krajinotvorní činitelé: klima a s ním související dostupnost vody, požáry – a sloni. Sloni na území parku, který se rozkládá na ploše 20 000 kilometrů čtverečních, nemají žádné přirozené nepřátele a potravy je pro ně dostatek, takže se jejich populace rychle rozrůstá. Dnes jich tam žije na sedmnáct tisíc a už nějakou dobu se mluví o jejich přemnožení a řeší se, co s tím.

Neboť park devastují? — Ono se to takhle nedá říct, slon do té krajiny patří a přispívá k tomu, jak ekosystém funguje. Žere keře a stromy, láme větve, prochází porostem, a tak mění strukturu vegetace, na niž jsou navázáni ptáci, hmyz, v narušených společenstvech dostávají šanci další rostliny, přítomnosti slonů se musí přizpůsobit jiní savci. A proč tam jsme kvůli tomu my: protože střední Evropa má silnou tradici v klasifikaci; přírodniny opravdu známe, jsme zvyklí je pojmenovávat a mapovat diverzitu. A přestože do atraktivní Jižní Afriky, která představuje úžasnou ekologickou laboratoř, jezdí mnoho vědců z celého světa, tak tohle příliš nedělají.

Co všechno sledujete, kromě již zmíněných slonů? — Primárním cílem je zjistit, jakou roli v krajině hraje voda, jestli jsou sezonní řeky dostatečně účinné v udržování diverzity. Sloni chodí k řekám pít v období, kdy je v nich voda, u trvalých řek tak ovlivňují vegetaci po celý rok, u sezonních řek se zdržují převážně v období dešťů. V tomto období má vegetace čas regenerovat a my předpokládáme, že to by mohlo mít příznivý vliv na biodiverzitu rostlin i živočichů. Založili jsme stálé plochy rozmístěné po celém parku, zaznamenáváme v nich různé složky diverzity. Náš tým z Botanického ústavu, který tvoří Martin Hejda, Jan Čuda a já, sepisuje rostliny včetně bylin, které tam jiní ekologové v podstatě ignorují – i botanici se soustřeďují zejména na dřeviny. A máme tam také fotopasti, tuto část výzkumu má na starosti moje dcera Klára. S pomocí místních spolupracovníků je vybíráme zhruba jednou za dva měsíce. Sledujeme savce, kolegové z naší katedry na Přírodovědecké fakultě pod vedením Davida Storcha a Roberta Tropka zaznamenávají ptáky, noční motýly, netopýry. Vše opakujeme v suchém i deštivém období ve třech různých biotopech – u trvalé a sezonní řeky, kontrolní vzorky sbíráme v suché oblasti. Cílem je podchytit, jak diverzita funguje, co ji generuje, a to v souvislosti s oněmi třemi faktory – klimatem, ohněm a slony.