Tukové buňky s chutí na sladké – nový odstín hnědi

Málokdo by si asi přál povzbudit ve svém těle množení a bytnění adipocytů, tedy tukových buněk. Přesto řada výzkumníků věnuje nemalou pozornost způsobům, jak právě tohoto dosáhnout, a věří, že to pomůže v boji s obezitou a diabetem. Trik je v tom, že není tuk jako tuk. Zatímco klasická bílá tuková tkáň energii hlavně ukládá, tzv. hnědá tuková tkáň je tu především od toho, aby energii rychle uvolnila. Spalováním velkého množství tuků a cukrů vyvíjí teplo k udržení stálé tělesné teploty. Hnědá tuková tkáň je tak nezbytná zejména pro malé savce, kteří vykazují velké tepelné ztráty, ale třeba i pro lidské novorozence, kteří se ještě neumějí pořádně třást zimou. S věkem u lidí hnědého tuku ubývá (a klasického bílého přibývá). Přesto se malé množství hnědé tukové tkáně najde i u dospělých. To vede k lákavé myšlence: Co kdyby se tuto jedinečnou tkáň podařilo u obézních pacientů trochu pomnožit a plně aktivovat? Mohl by pak hnědý tuk spalovat kalorie a pomoci hubnout? A pokud hnědá tuková tkáň spaluje i cukry, mohla by její aktivace napomoci se snižováním glykémie u diabetiků?

Zajímavé je, že u myší se za určitých podmínek objevují hnědé tukové buňky i v jinak bílé tukové tkáni. Říkáme jim pak béžové adipocyty (tedy barevně mezi bílými a hnědými), popř. brite (brown-in-white) buňky. Stačí vystavit myšku chladu, což vede k výlevu noradrenalinu z nervových zakončení v tukové tkáni. Podráždění specifických β3 adrenergních receptorů na některých buňkách pak spustí program „hnědnutí“. Zvažuje se proto, zda by podávání látek stimulujících β3 adrenergní receptory způsobilo zhnědnutí a zhubnutí i u lidí. Jenže β receptorů je více, a pokud by uvažovaná látka nebyla dostatečně specifická, nadělala by v těle pěknou paseku. Proto se uvažuje i o alternativních způsobech vyvolávání hnědnutí.

Tak třeba v nedávné práci výzkumníci vystavili chladu tzv. β-less myš, tedy geneticky upraveného hlodavce, který nenese vůbec žádné β adrenergní receptory. Ačkoli u těchto myší nemůže noradrenalin v tukové tkáni normálně fungovat, objevily se i u nich béžové adipocyty. A překvapivě vykazovaly trochu jiné vlastnosti, než na jaké jsme u béžových buněk zvyklí. Nespalovaly téměř žádné tuky, zato velké množství glukózy. Autoři studie je pokřtili G-béžové buňky (protože využívají zejména glykolýzu).

Mlsné G-béžové buňky tak představují další díl složité skládačky. Ukazuje se, že k povzbuzení béžových buněk nejsou potřeba β adrenergní receptory. Jednotlivé skupiny béžových buněk se navíc mohou dost zásadně lišit třeba i v tom, jestli mají chuť spíš na sladké, nebo na tučné. Tak teď už jen aby nám opravdu pomohly shodit.

Chen Y. et al., Nature, DOI: 10.1038/s41586-018-0801-z