Praha minerály šňořená
| 4. 3. 2019V oborech geologie a paleontologie jsme o Praze informováni mimořádně dobře. Je to pochopitelné – mají dlouhou historii a velikou důležitost. Mineralogie hlavního města dosud zůstávala, až na pár výjimek, v pozadí zájmu. Nová publikace z pera kurátora Národního muzea tuto mezeru konečně vyplňuje.
Od počátku mineralogie jako vědy Praha přitáhla většinu, ne-li všechny profesionální i amatérské mineralogy a geology. Měli tak relativně blízko k výzkumným lokalitám, jež byly v jejich době tu lépe, tu hůře dostupné, dnes však bez výjimky leží na území velké Prahy. Pokud jde o naleziště nerostů, je jich na geologicky pestrém území hlavního města nebývalé množství. Vyskytují se mnohdy dočasně až jednorázově a svým významem už dlouho volala po nějakém důkladnějším zpracování. Ujal se jej Dalibor Velebil, jinak též kurátor mineralogicko-petrologických sbírek Národního muzea.
Velebil shromáždil vše, co bylo o minerálech Prahy známo a roztroušeno v různých periodicích od konce 18. století až do dnešní doby; jen soupis historických článků a pojednání v knize zaujímá sedm stran textu. Většinou jde navíc o nálezy doložené i fyzickými artefakty ve sbírkách Národního muzea, což také autor nezapomíná zdůraznit v obrazové části publikace.
V hlavní části knihy se seznámíme s lokalitami a jejich minerály, ležícími v jednotlivých městských částech Prahy od Běchovic po Žižkov. Jsou to často lokality historické, z nichž v tomto směru zaslouží hlavní pozornost Divoká a Tichá Šárka (Vokovice), zejména však Malá Chuchle, jakési eldorádo dávných pražských mineralogů a sběratelů, kteří zde učinili překvapivé nálezy. Za všechny připomeňme na naše poměry gigantické krystaly křemene, nalezené kolem roku 1883 v Šárce. Největší dochovaný exemplář, s délkou 30 cm a hmotností několika kilogramů, autor vypátral v jisté škole.
Při pročítání stránek s popisem dalších a dalších lokalit se mi vybavila sedmdesátá léta 20. století, kdy mne pražští sběratelé zásobovali balíky nerostů, v nichž nikdy nechyběly hlízy jinak poměrně vzácného destinezitu/diadochitu z Vysočan a velké krystaly sádrovce z Malešic či Štěrbohol. Ty se, jak praví kniha, v souvislosti s tehdejší výstavbou vyskytovaly v nebývalém množství. Kniha je v textu doprovázena mapkami a desítkami fotografií lokalit nebo toho, co po nich zbylo, a samozřejmě i zdařilými snímky nerostů, pořízenými z valné většiny autorem knihy. Přičemž u ukázek nerostů je jistě záslužným a nebývalým jevem, že Velebil uvádí vedle standardních údajů jména nálezců, jakož i sbírkové inventární číslo Národního muzea.
Praha tedy byla a je nalezištěm řady nerostů, mezi nimiž nechybějí i některé značně atraktivní nebo překvapivé, jako velké drúzy kalcitu z Braníku, analcimy z Malé Chuchle, drúzy ametystu z Butovic, našel se zde na několika místech antimonit a millerit a jistě překvapivé byly nálezy vltavínů (Kobylisy) nebo novodobé úspěšné rýžování zlata z vltavských usazenin.
Z území velké Prahy je známo na 50 druhů minerálů, z nichž některé jsou historicky velmi zajímavé, což autor knihy na patřičném místě zdůrazňuje. Dvě ukázky za všechny:
Prvním z nich byla tzv. bruská sůl (podle potoka a brány Brusky na území Hradčan), což byly, jak se později ukázalo, výkvěty síranu hořečnatého – epsomitu na břidlicích, které byly již od 18. století sbírány a propagovány jako léčivo, v tomto případě dosti drastické projímadlo.
Druhým z historického hlediska zajímavým minerálem, který byl zároveň jediným novým pro mineralogický systém z území Prahy, byl paracoquimbit. Popsal jej v roce 1881 Josef Klvaňa, tehdy asistent v Národním muzeu, z nálezu v opuštěné štole, nacházející se dnes na území zoologické zahrady v Troji. Klvaňova práce zůstala nepovšimnuta, takže byl paracoquimbit, jako skutečně dimorfní s dávno známým coquimbitem, znovu popsán a pojmenován v roce 1933 z Chile. Když později revidovali Klvaňův minerál, ztotožnili jej se slavíkitem, i když z hlediska priority by měl přednost Klvaňův název, avšak byl v té době již obsazen. O celé té spletité historii a mnohém dalším vypráví Dalibor Velebil ve své knížce.
Jak jsem již uvedl, kniha je opatřena obsáhlým soupisem mnohdy těžko dostupné literatury a připojen je i bonus v podobě medailonků 16 nejvýznamnějších osobností, které se podílely na mineralogickém prozkoumání Prahy, a to včetně portrétů.
Kniha je výsledkem mravenčí práce autora, který nám tak poskytl první shrnutí této dosud opomíjené, a jak se ukazuje, velmi rozsáhlé tematiky. Stane se také bezpochyby vítanou inspirací pro pražské sběratele, kteří mají možnost sledovat probíhající a opět rychle zanikající odkryvy při zemních pracích a staré nálezy potvrdit nebo nové učinit.
Po formální stránce kniha splňuje požadavky na vědeckou publikaci a i její provedení se nakladatelství Granit opět povedlo. Přeji knize, aby si nalezla co nejpočetnější okruh čtenářů.
Ke stažení
článek ve formátu pdf [357,57 kB]
Doporučujeme
Přírodovědec v ekosystému vědní politiky 
Od krytí k uzavření rány
