Aktuální číslo:

2021/1

Téma měsíce:

Roboti

Mitochondrie od tatínka

 |  4. 3. 2019
 |  Vesmír 98, 126, 2019/3

Při každém početí dochází ke kombinaci DNA od matky a otce. Ne všechny části genetické informace se ale takto míchají – některé se dědí vždy pouze od jednoho z rodičů. Za chromozomy Y vděčí chlapečci výhradně svým otcům, zatímco DNA uložená v autonomních organelách mitochondriích přechází na potomky pouze od matky. Tatínkové nemají do předávání mitochondriální DNA co mluvit. Taková je aspoň současná představa (podrobněji viz Vesmír 86, 546, 2007/9).

Ono každé vajíčko obsahuje mnohonásobně více mitochondrií než spermie, takže příspěvek otce je samosebou spíše zanedbatelný. Krom tohoto počátečního nepoměru se ale u modelových organismů prokázalo, že oněch několik málo mitochondrií, kterými by snad mohla spermie přispět, je po oplození aktivně likvidováno. (Evoluční biologové tento zákrok vysvětlují snahou předcházet pozdějším „válkám organel“ vedeným mezi sobeckými geny z mateřských a otcovských mitochondrií.) Mateřská dědičnost mitochondriální DNA je prakticky dogmatem. Nebyla nikdy zásadně zpochybněna navzdory intenzivnímu studiu mitochondriální DNA v molekulární biologii, genealogii, archeologii i kriminalistice. Na předpokladu mateřské dědičnosti je založena třeba i část datování lidské evoluce a pochopitelně rodičovské genetické poradenství.

A pak se v Americe objeví jeden čtyřletý chlapeček s příznaky mitochondriální poruchy. Je provedeno rutinní genetické vyšetření, které odhalí neobvyklou variabilitu v chlapcově mitochondriální DNA. Následná sekvenace mitochondriální DNA chlapce i jeho příbuzných ukáže, že v této neobvyklé rodině své mitochondrie dětem opakovaně předávají i otcové. A aby toho nebylo málo, najdou se ještě dvě další podobně zvláštní rodiny.

Autoři práce naznačují, že k přenosu otcovských mitochondrií možná dochází častěji, než bychom se nadáli. Jen si toho většinou nevšimneme, pokud se zároveň neobjeví nějaké mitochondriální onemocnění. Spíš se ale zdá, že podobné události budou přece jenom dosti vzácné. Možná že v oněch třech popisovaných rodinách nesou matky nějakou neznámou mutaci, která jejím vajíčkům brání zlikvidovat mitochondrie ze spermií. Každopádně je zřejmé, že nic neplatí zcela absolutně a ani na původ mitochondriální DNA není v přírodě vždycky spolehnutí.

Luo et al. 2018. PNAS. DOI: 10.1073/pnas.1810946115

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Genetika
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Petr Zouhar

RNDr. Petr Zouhar, Ph.D., (*1985) je absolventem Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Postdoktorskou stáž strávil na Stockholmské univerzitě a v současnosti se ve Fyziologickém ústavu AV ČR zabývá zejména metabolismem tukové tkáně a s tím spojenou problematikou obezity a diabetu.
Zouhar Petr

Doporučujeme

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Jeden trhák, co zaplatí náklady

Eva Bobůrková  |  4. 1. 2021
Po vysoké škole aspirantura, pak vojenská služba, návrat do ústavu na jaře 1987. Ale pak přišla turbulentní devadesátá léta. „V roce 1992 jsem se...
Autonomní zabijáci

Autonomní zabijáci

David Černý  |  4. 1. 2021
O životě a smrti na bitevním poli stále ještě rozhoduje člověk, i když samotné provedení smrtícího útoku se čím dál více svěřuje dronům a moderním...
Kriminalizace amatérské entomologie

Kriminalizace amatérské entomologie

Sběr a výzkum hmyzu má v České republice pevné kořeny a dlouholetou tradici. V současné době však zažívá těžké časy. Kromě odlivu zájmu mladých...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné