Přidušený tuk

 |  4. 2. 2019
 |  Vesmír 98, 67, 2019/2

Jak známo, obezita a diabetes 2. typu jsou spolu úzce svázány. Bylo navrženo hned několik mechanismů, kterými otylost podněcuje rozvoj cukrovky. Víme například, že narůstající tuková tkáň často trpí nedostatečným přísunem kyslíku, což v důsledku vyvolává zánětlivou reakci a necitlivost k inzulinu. Všeobecně se předpokládalo, že zmíněnou hypoxii způsobuje příliš pomalé rozrůstání cévní sítě, která nestíhá zásobovat expandující tuk. Nově se však ukazuje, že k hypoxii patrně přispívá i zvýšená spotřeba kyslíku samotnými tukovými buňkami.

Kyslík se zužitkovává v buněčných organelách mitochondriích za vzniku molekul ATP, které se pak využívají k pohánění dalších buněčných procesů. Snížená efektivita výroby ATP znamená zvýšené nároky na přísun kyslíku. A k takovému neefektivnímu plýtvání kyslíkem ústícímu až v hypoxii prý dochází právě při obezitě.

Na vině může být vyšší aktivita mitochondriálního membránového proteinu ANT2, na který si teď posvítila skupina výzkumníků z Kalifornie. Aby otestovali předpokládanou klíčovou roli ANT2, připravili mutantní myš se sníženým množstvím tohoto proteinu v tukové tkáni. Při vykrmování těchto zvířat se potvrdilo, že bez ANT2 je spotřeba kyslíku tukovými buňkami nižší a tkáň proto tolik netrpí hypoxií. Ačkoli tak mají mutantní myši tuku hromady, nerozvíjí se v něm zánět a necitlivost k inzulinu. I tlustá myš se sníženým množstvím ANT2 si tak udržuje stálou hladinu krevní glukózy a cukrovka si na ni jen tak nepřijde.

Jak prospívá studium mutantních myší lidem? Ukazuje nám, že snižování aktivity ANT2 může mít jistý terapeutický potenciál. Diabetické pacienty sice nemůžeme nechat cíleně mutovat, jako to umíme s laboratorními zvířaty, farmaceutické firmy se ale jistě pustí do vývoje potenciálních léčiv cílených na ANT2. Tuková tkáň obézních diabetiků se tak snad bude časem moci opět zhluboka nadechnout.

Jong Bae Seo et al., Nature Metabolism, DOI: 10.1038/s42255-018-0003-x

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Medicína
RUBRIKA: Mozaika

O autorovi

Petr Zouhar

RNDr. Petr Zouhar, Ph. D., (*1985) je absolventem Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Na Stockholmské univerzitě se v současnosti zabývá zejména metabolismem tukové tkáně a s tím spojenou problematikou obezity a diabetu.
Zouhar Petr

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné