Lov kýchajících demokratů

Spatřit loveckou akci volně žijících predátorů je svátek. A být jejím svědkem od úplného začátku po úplný konec, z bezprostřední blízkosti, s mnoha typy souvisejících chování, se všemi detaily a s poměrně rozsáhlým komparsem dalších druhů – to je bez nadsázky životní zážitek. Delta řeky Okavango nám jeden naservírovala tak, že těžko snít o lepším.

Po většinu času, co je pozorujeme, zvířata nic „zajímavého“ nedělají. I proto je 99 % fotografií v dramatickém formátu „pěnkava sedí na větvi“, „jelen stojí v lese“, „hroch leží v řece“. Jen vzácně se podaří nafotit akce, které trvají krátce, a zvířata se jim věnují jen občas: lov, vydávení vývržku, nebo dokonce páření. Třeba ptačí páření: to trvá zpravidla zlomek vteřiny a zkuste „in flagranti“ vyfotit skřivana polního – na oplození celé snůšky pár kopuluje jedenkrát, takže máte dvě nebo tři vteřinové šance (snůšky) za celý rok… Existuje vůbec na světě alespoň jedna fotografie páření skřivanů?

Nemluvě o tom, že jedna věc je být nadšeným svědkem akce skrze hranoly a čočky dalekohledu a docela jinačí je zklamaně koukat na kompozičně neuspokojivé fotografie téže scény, kde ruší větve, stébla trávy či kontrastní protisvětlo, které při pohledu dalekohledem naše podvědomí milosrdně vytěsnilo. Podobně nelze očekávat, že nějakou komplikovanější akci zachytíme od úvodní scény po závěrečnou – jestřáb s kořistí zmizí v nepřehledném lese, lovící velryba se zanoří pod hladinu, volavku polykající rybu nám ve vrcholném okamžiku těsně před zmáčknutím spouště zakryje kolem procházející čáp. Kdyby úplnost hrozila, příroda si najde jiné cesty, jak fotografovo nadšení zchladit: krahujec trhající kořist se pořád kouká od kamery pryč, začne pršet, vítr zvedne prach a pro jistotu se ještě zatáhne nebo úplně setmí.

Od chvíle, kdy jsme onoho 22. března 2018 spatřili smečku psů hyenovitých (Lycaon pictus), se ale vše vyvíjelo docela jinak.

Pes demokratický

Pes hyenovitý je silně sociální tvor. Plných 95 % času tráví na dohled či doslech od svých soukmenovců. Zdůrazňuji na dohled, protože kromě geparda je pes hyenovitý jediným velkým africkým predátorem s převážně denní aktivitou. Samotáři jsou raritní, většina psů sází na přesilovou hru se svou kořistí. Typická smečka čítá od pěti do deseti jedinců; jen výjimečně, během hromadných migrací antilop, se krátkodobě sdružuje i několik stovek psů. Socialita se promítá do potravních, obranných i rozmnožovacích strategií.

Skupinový lov je typickým znakem psů hyenovitých. Jak se psi dohodnou, kdy vyrazit na lov? Jednoduše hlasují. Kýcháním. Ale není kýchnutí jako kýchnutí: když takto kýchne – tedy krátce a ostře vydechne – nejdříve dominantní samec či samice, stačí tři kýchnutí a jde se na věc; když ale začne podřízený jedinec, je třeba získat více „hlasů“ (kolem deseti), než se celá smečka nechá k lovu přesvědčit. Psi hyenovití mají demokracii: názor dominantního páru mohou podřízení jedinci „přehlasovat“.