i

Lov kýchajících demokratů

 |  4. 2. 2019
 |  Vesmír 98, 94, 2019/2

Spatřit loveckou akci volně žijících predátorů je svátek. A být jejím svědkem od úplného začátku po úplný konec, z bezprostřední blízkosti, s mnoha typy souvisejících chování, se všemi detaily a s poměrně rozsáhlým komparsem dalších druhů – to je bez nadsázky životní zážitek. Delta řeky Okavango nám jeden naservírovala tak, že těžko snít o lepším.

Po většinu času, co je pozorujeme, zvířata nic „zajímavého“ nedělají. I proto je 99 % fotografií v dramatickém formátu „pěnkava sedí na větvi“, „jelen stojí v lese“, „hroch leží v řece“. Jen vzácně se podaří nafotit akce, které trvají krátce, a zvířata se jim věnují jen občas: lov, vydávení vývržku, nebo dokonce páření. Třeba ptačí páření: to trvá zpravidla zlomek vteřiny a zkuste „in flagranti“ vyfotit skřivana polního – na oplození celé snůšky pár kopuluje jedenkrát, takže máte dvě nebo tři vteřinové šance (snůšky) za celý rok… Existuje vůbec na světě alespoň jedna fotografie páření skřivanů?

Psi hyenovití mají demokracii: názor dominantního páru mohou podřízení jedinci ,přehlasovat‘.“

Nemluvě o tom, že jedna věc je být nadšeným svědkem akce skrze hranoly a čočky dalekohledu a docela jinačí je zklamaně koukat na kompozičně neuspokojivé fotografie téže scény, kde ruší větve, stébla trávy či kontrastní protisvětlo, které při pohledu dalekohledem naše podvědomí milosrdně vytěsnilo. Podobně nelze očekávat, že nějakou komplikovanější akci zachytíme od úvodní scény po závěrečnou – jestřáb s kořistí zmizí v nepřehledném lese, lovící velryba se zanoří pod hladinu, volavku polykající rybu nám ve vrcholném okamžiku těsně před zmáčknutím spouště zakryje kolem procházející čáp. Kdyby úplnost hrozila, příroda si najde jiné cesty, jak fotografovo nadšení zchladit: krahujec trhající kořist se pořád kouká od kamery pryč, začne pršet, vítr zvedne prach a pro jistotu se ještě zatáhne nebo úplně setmí.

Od chvíle, kdy jsme onoho 22. března 2018 spatřili smečku psů hyenovitých (Lycaon pictus), se ale vše vyvíjelo docela jinak.

Pes demokratický

Pes hyenovitý je silně sociální tvor. Plných 95 % času tráví na dohled či doslech od svých soukmenovců. Zdůrazňuji na dohled, protože kromě geparda je pes hyenovitý jediným velkým africkým predátorem s převážně denní aktivitou. Samotáři jsou raritní, většina psů sází na přesilovou hru se svou kořistí. Typická smečka čítá od pěti do deseti jedinců; jen výjimečně, během hromadných migrací antilop, se krátkodobě sdružuje i několik stovek psů. Socialita se promítá do potravních, obranných i rozmnožovacích strategií.

Skupinový lov je typickým znakem psů hyenovitých. Jak se psi dohodnou, kdy vyrazit na lov? Jednoduše hlasují. Kýcháním. Ale není kýchnutí jako kýchnutí: když takto kýchne – tedy krátce a ostře vydechne – nejdříve dominantní samec či samice, stačí tři kýchnutí a jde se na věc; když ale začne podřízený jedinec, je třeba získat více „hlasů“ (kolem deseti), než se celá smečka nechá k lovu přesvědčit. Psi hyenovití mají demokracii: názor dominantního páru mohou podřízení jedinci „přehlasovat“.

Nyní vidíte 26 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Zoologie

O autorovi

Tomáš Grim

Prof. RNDr. Tomáš Grim, Ph.D., (*1973) vystudoval zoologii. V současné době se věnuje ptáčkaření na volné noze. Je spoluautorem a spolueditorem první slovenské Ornitologické príručky a spoluautorem knihy o kukačce, která vyšla ve čtyřech jazycích a získala cenu „Nejlepší ptačí kniha roku 2017“.
Grim Tomáš

Doporučujeme

Recyklace plastového odpadu

Recyklace plastového odpadu

Zdeněk Kruliš  |  9. 12. 2019
Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně- -naučných článků tištěných i...
Odpad, nebo surovina?

Odpad, nebo surovina?

Vladimír Wagner  |  9. 12. 2019
Pokud se ukáže hrozba rostoucí koncentrace CO2 pro vývoj klimatu opravdu tak veliká, jak předpokládají některé scénáře, bude třeba zrychlit cestu...
Modré moře pod blankytnou oblohou

Modré moře pod blankytnou oblohou

Jaromír Plášek  |  9. 12. 2019
Při pohledu na blankytnou oblohu si většina čtenářů určitě vzpomene, že za její barvu může jakýsi Rayleighův rozptyl slunečního světla. V případě...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné