Myší chirurgové

Ropuchy obrovské (Rhinella marina) jsou „obyvatelkami“ australského státu Queensland od roku 1935. Dovezli je producenti cukrové třtiny, kteří si od nich slibovali pomoc v boji se škůdci – endemickými vrubounovitými brouky Dermolepida albohirtum a Lepidiota frenchi. Důsledky tohoto nešťastného rozhodnutí na sebe nenechaly dlouho čekat. Zatímco na zméněné brouky byl australský ekosystém zvyklý, obří žába z Jižní Ameriky (která na brouky nestačila) se zařadila po bok dalších dovezených pohrom, jakými byli králíci či lišky. Obrovskou rychlostí 60 km za rok ropuchy prohopsaly do všech zbylých australských států. V současnosti žijí na více než 1,2 milionu kilometrů čtverečních (asi patnáctinásobku rozlohy Česka) v populaci čítající stovky milionů jedinců. Při šíření se ropuchám v přední linii dokonce vyvinuly tak dlouhé nohy, že až deset procent z nich trpělo onemocněním kloubů. Za sebou zanechávaly spoušť v podobě prudkého populačního poklesu až lokálního vyhubení predátorů, například varanů žlutoskvrnných (Varanus panoptes), kunovců či krokodýlů Johnstonových (Crocodylus johnsoni), kteří po pozření prudce jedovatých žab houfně umírali. Odstranění vrcholových predátorů se pochopitelně projevilo změnami i v populaci dalších druhů, například ptáků astrildů rubínových (Neochmia phaeton).

Myši bobří jsou endemitem australsko-guinejské oblasti. Způsob, jakým likvidují ekologickou katastrofu Austrálie – jedovaté ropuchy obrovské – připomíná chirurgický zákrok.Snímek Ed Dunens, CC BY 2.0

V Západní Austrálii, konkrétně v oblasti Kimberley, kde zkoumala ropuchy Marissa Parrottová se svým týmem, však invazní obojživelníci narazili na nečekaný odpor. Během tří let totiž tamní myši bobří (Hydromys chrysogaster), až kilogram vážící zástupci australsko-guinejského rodu myšovitých hlodavců, přišly na způsob, jak si na ropuchách pochutnat, a přitom si nezkřivit ani chloupek ze svého vysoce ceněného kožichu. Celé to připomíná chirurgickou operaci – myš ropuchu převrátí na záda, rozpáře jí hrudník a sežere srdce a játra. U menších ropuch, s jejichž orgány se nejspíše hůře manipuluje, myš pečlivě stáhne ze stehýnek jedovatou kůži a pochutná si na mase pod ní.

Australané kdysi myši bobří považovali za škůdce, především je však lovili kvůli kožichu, čímž tyto savce dostali na pokraj vyhynutí. Vše změnila až zákonná ochrana z roku 1938, díky níž jsou početní stavy myší bobřích na většině míst obnovené. Výjimkou je právě zmíněná Západní Austrálie, kde myši ohrožuje nejspíše zvýšená slanost pozemních vod, související se zemědělstvím. Třeba nově objevené chování přispěje k větší ochraně a obnově oblastí, kde myši bobří žijí (například mokřadů).

Jedovaté ropuchy obrovské měly v Austrálii kontrolovat zemědělské škůdce. Namísto toho se samy staly obřím problémem pro přírodní prostředí, které proti nim nemělo mnoho zbraní. Až dosud.Snímek Brian Gratwicke, CC BY 2.0

Parrott M. L. et al., Australian Mammalogy, 2019, DOI: 10.1071/AM19016