i

Aktuální číslo:

2021/5

Téma měsíce:

150 let Vesmíru

Myší chirurgové

 |  11. 11. 2019
 |  Vesmír 98, 616, 2019/11

Ropuchy obrovské (Rhinella marina) jsou „obyvatelkami“ australského státu Queensland od roku 1935. Dovezli je producenti cukrové třtiny, kteří si od nich slibovali pomoc v boji se škůdci – endemickými vrubounovitými brouky Dermolepida albohirtumLepidiota frenchi. Důsledky tohoto nešťastného rozhodnutí na sebe nenechaly dlouho čekat. Zatímco na zméněné brouky byl australský ekosystém zvyklý, obří žába z Jižní Ameriky (která na brouky nestačila) se zařadila po bok dalších dovezených pohrom, jakými byli králíci či lišky. Obrovskou rychlostí 60 km za rok ropuchy prohopsaly do všech zbylých australských států. V současnosti žijí na více než 1,2 milionu kilometrů čtverečních (asi patnáctinásobku rozlohy Česka) v populaci čítající stovky milionů jedinců. Při šíření se ropuchám v přední linii dokonce vyvinuly tak dlouhé nohy, že až deset procent z nich trpělo onemocněním kloubů. Za sebou zanechávaly spoušť v podobě prudkého populačního poklesu až lokálního vyhubení predátorů, například varanů žlutoskvrnných (Varanus panoptes), kunovců či krokodýlů Johnstonových (Crocodylus johnsoni), kteří po pozření prudce jedovatých žab houfně umírali. Odstranění vrcholových predátorů se pochopitelně projevilo změnami i v populaci dalších druhů, například ptáků astrildů rubínových (Neochmia phaeton).

V Západní Austrálii, konkrétně v oblasti Kimberley, kde zkoumala ropuchy Marissa Parrottová se svým týmem, však invazní obojživelníci narazili na nečekaný odpor. Během tří let totiž tamní myši bobří (Hydromys chrysogaster), až kilogram vážící zástupci australsko-guinejského rodu myšovitých hlodavců, přišly na způsob, jak si na ropuchách pochutnat, a přitom si nezkřivit ani chloupek ze svého vysoce ceněného kožichu. Celé to připomíná chirurgickou operaci – myš ropuchu převrátí na záda, rozpáře jí hrudník a sežere srdce a játra. U menších ropuch, s jejichž orgány se nejspíše hůře manipuluje, myš pečlivě stáhne ze stehýnek jedovatou kůži a pochutná si na mase pod ní.

Australané kdysi myši bobří považovali za škůdce, především je však lovili kvůli kožichu, čímž tyto savce dostali na pokraj vyhynutí. Vše změnila až zákonná ochrana z roku 1938, díky níž jsou početní stavy myší bobřích na většině míst obnovené. Výjimkou je právě zmíněná Západní Austrálie, kde myši ohrožuje nejspíše zvýšená slanost pozemních vod, související se zemědělstvím. Třeba nově objevené chování přispěje k větší ochraně a obnově oblastí, kde myši bobří žijí (například mokřadů).

Parrott M. L. et al., Australian Mammalogy, 2019, DOI: 10.1071/AM19016

Ke stažení

OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Ekologie, Etologie
RUBRIKA: Glosy

O autorovi

Pavel Pipek

Mgr. Pavel Pipek, Ph.D., (*1984) pracuje v Botanickém ústavu Akademie věd a na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabývá biologickými invazemi, bioakustikou a občanskou vědou. Nový Zéland je jeho srdeční záležitostí.
Pipek Pavel

Doporučujeme

Jaké to je být fanouškem

Jaké to je být fanouškem

Dan Bárta  |  3. 5. 2021
Jsem ročník 1969. Poprvé jsem uviděl Vesmír na stole v kuchyni u svého spolužáka z gymplu v půlce osmdesátek. Na mou nejapnou otázku, jestli „jede...
Složitá jednoduchost virů

Složitá jednoduchost virů uzamčeno

Ivan Hirsch, Pavel Plevka  |  3. 5. 2021
Místo tradičního redakčního rozhovoru tentokrát nabízíme dialog virologů dvou generací a odlišných specializací, Ivana Hirsche a Pavla Plevky.
Časy Vesmíru

Časy Vesmíru

Tomáš Hermann  |  3. 5. 2021
První číslo Vesmíru vyšlo 3. května 1871, časopis tedy letošním květnovým číslem slaví 150. narozeniny. Při cestě do jeho historie můžeme za...

Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru

Tištěná i elektronická
verze časopisu
Digitální archiv
od roku 1994
Speciální nabídka
pro školy a studenty

 

Objednat předplatné