Když Ital cituje Itala

Práce italských vědců jsou v posledních letech citovány mnohem více než dříve. Co se to děje? Vzrostla tak výrazně kvalita italské vědy? Nebo jednoho oboru, který ve statistikách táhne vzhůru celou italskou vědeckou obec? Či snad svět konečně rozpoznal, jaké intelektuální bohatství se na jihu Evropy skrývá?

Kdepak. Pouze se ukázalo, že schopnost kreativně se přizpůsobit novým pravidlům hodnocení vědecké práce a vytěžit z nich maximum bez ohledu na skutečný přínos je univerzální a české triky kolem „kafemlejnku“ nebyly ničím výjimečným.

Itálie se dlouho potýkala s problémem vědeckých „trafik“. V boji proti těmto neblahým praktikám měl pomoci zákon z roku 2010, který postup v akademické hierarchii podmiňoval splněním vybraných publikačních parametrů, mimo jiné množstvím citací, které práce příslušného vědce nasbírají. Reakce italské vědecké komunity se dala předpokládat – spříznění badatelé se začali intenzivně citovat mezi sebou.

Doklady tohoto efektu přinesla trojice italských statistiků v časopise PLOS One. Použili nástroj SciVal, který umožňuje analyzovat a vizualizovat data z databáze Scopus. Zaměřili se na citace z let 2000–2016 a na publikace autorů z deseti zemí včetně Itálie. Sledovali, kolik z celkového množství citací nasbíraných vědci konkrétní země pochází z prací, které mají alespoň jednoho autora ze stejné země.

Grafu z pochopitelných důvodů dominují Spojené státy s nejpočetnější vědeckou obcí. Ve všech zemích podíl národních citací pozvolna roste, Itálie ale v posledních letech vykazuje mnohem rychlejší růst. Od roku 2000 v ní podíl národních citací stoupl z 20,6 % na 30,7 % a země poskočila ze šestého na druhé místo. Zrychlení se projevilo už krátce před přijetím zákona, protože vědci začali citovat starší práce a nárůst se tak prokopíroval i do doby před změnou legislativy.

Autoři analýzy vyloučili všechna přirozená vysvětlení nárůstu a tvrdí, že nejpravděpodobnější je vznik „citačních klubů“ – neformálních skupin, jejichž členové se citují navzájem. Takové kluby se odhalují mnohem hůře než nadužívání autocitací. Závěr analýzy je poučný nejen pro Itálii: „Vědci dovedou rychle reagovat na systém pobídek. Jakákoli úprava zavedeného systému by tedy měla být navržena a implementována s velkou opatrností.“ Autoři doporučují kombinovat čistě bibliometrické hodnocení s peer-review, protože lidský faktor vstoupí do hry v každém případě. Když se ho formálně zbavíme, ohne si pro své potřeby i zdánlivě objektivní a nestrannou statistiku.

Od roku 2010 jsou italští vědci mnohem více motivováni ke „sběru citací“. Začali se tedy se spřízněnými italskými kolegy citovat navzájem. Graf ukazuje podíl citací od autorů z téže země na celkovém počtu citací.Graf Baccini A. et al., PLOS One, 2019

Baccini A. et al., PLOS One, DOI: 10.1371/journal.pone.0221212