Franklin a olovo

Nullius in verba, na ničí slova nepřísahej, toto heslo, které lze chápat i jako tvrzení autorit ověř experimentem, nese erb britské Královské společnosti.

Benjamin Franklin (1706–1790), někdejší vážený člen Královské společnosti, je znám především jako podnikatel, státník, diplomat a jeden z otců zakladatelů Spojených států amerických. Podílel se na vzniku Pensylvánské univerzity, nejstarší vysokoškolské instituce v USA, proslavil se experimentálními pracemi týkajícími se elektřiny. Náležel k nejvýraznějším postavám éry osvícenství, rozsah jeho zájmů lze však spíše popsat jako typicky renesanční. Najít obor, který zůstal stranou Franklinovy pozornosti, je poměrně obtížné.

V lékařských a toxikologických časopisech se celá léta objevují odkazy na jeho dopis z 31. července 1786 adresovaný britskému politikovi Benjaminu Vaughanovi (1751–1835), který shrnuje autorovy celoživotní poznatky o toxických účincích olova. V jeho úvodu se píše:

„První věcí, na kterou si v dané souvislosti vzpomínám, je, že když jsem byl chlapec, hodně se v Bostonu mluvilo o stížnosti Severní Karolíny na novoanglický rum. Otravy tímto nápojem způsobovaly konzumentům úporné bolesti břicha (nazývané Dry Bellyach nebo West-India Dry-Gripes, česky západoindická kolika) a ztrátu funkčnosti končetin. Při následných kontrolách palíren se zjistilo, že v některých z nich byly stále ještě používány olověné hlavy kotlů a chladicí spirály. Lékaři došli k závěru, že za toto poškození zdraví může právě použití olova. Zákonodárný sbor provincie Massachusetts poté přijal nařízení zakazující pod hrozbou přísných trestů použití takových hlav kotlů a spirál.“