Z topiče manažerem

Buněčné elektrárny – mitochondrie – jsou pro život buňky nepostradatelné. Pokud jsou nefunkční, získává důležitou signalizační roli vědci dosud spíš opomíjený mitochondriální komplex II. Co víc, dnes již víme, že právě on může významně ovlivnit růst nádorů.

Mitochondrie jsou organely odpovědné za produkci buněčné energie, tj. jakési miniaturní buněčné elektrárny. Každá lidská buňka jich má desítky až stovky. To je mnohem víc, než kolik elektráren vlastní průměrná energetická společnost, což činí z buňky energetického magnáta. Předchůdci eukaryotických buněk získaly mitochondrie před mnoha miliardami let tím, že pozřely primordiální bakterii v oboustranně výhodné evoluční transakci. Tak se ustavila současná symbióza: buňka mitochondrie zásobuje živinami a nabízí stabilní životní prostředí, zatímco mitochondrie buňku na oplátku zásobují energií. Díky symbiotickému původu má mitochondrie vlastní DNA a je ohraničena dvojí membránou; vnější pochází z plazmatické membrány původní buňky, vnitřní je z původní bakterie.

Energie se v mitochondriích produkuje v procesu dýchání neboli respirace, který je ekvivalentní spalování uhlí nebo zemního plynu v elektrárně tepelné (obr. 1). Všechny důležité složky tepelné elektrárny jsou přítomny i v mitochondriích. Mitochondrie mají k dispozici dopravníky na „uhlí“ v podobě transportérů specifických metabolitů v mitochondriálních membránách, drcení „uhlí“ a jeho spalování probíhá v kaskádě enzymatických reakcí souborně zvaných Krebsův cyklus a samotnou produkci energie pomocí turbín zabezpečuje proces oxidativní fosforylace.