Egyptský nůž peseškaf

Českým egyptologickým expedicím se podařilo v Abúsíru objevit několik pozoruhodných předmětů, které se používaly při přípravách mrtvého na život věčný. Pomohly osvětlit některé dosud neznámé souvislosti v pohledu Egypťanů na počátek a konec lidského života.

Život se smrtí kráčel ve starověkém Egyptě vždy nerozlučně ruku v ruce. Oba světy, pozemský i věčný, se bezprostředně prolínaly a také měly své trvalé ručitele. Na jedné straně to byl sluneční bůh Re se svými životodárnými a zároveň spalujícími paprsky, na druhé straně krvelačná i uzdravující lví Sachmeta. Bezpečné vkročení do života, klidné dětství a nastávající spokojený rodinný život měly spolehlivě zajistit mocná ochranná božstva mající podobu žáby (Hekety), hrošice (Tverety) a trpaslíka (Besa). Za samotný vstup do tohoto pozemského světa Egypťané považovali přeříznutí pupeční šňůry, což zajistila bohyně Mescheneta. Ta při tom použila zvláštní kamenný nůž peseškaf, který můžeme považovat za nejstarší známý chirurgický nástroj lidstva a datovat jeho počátky do doby před 7000 lety.

Bohyně Mescheneta zobrazená v Hatšepsutině zádušním chrámu v Dér el-Bahrí.Kresba Jolana Malátková

Staroegyptská bohyně Mescheneta, jejíž atribut – dvojitý předmět na její hlavě (obr. 1) – byl donedávna záhadný, měla dohlížet na porod, jenž býval v obtížných hygienických podmínkách mnohdy značně riskantní. Novorozenecká úmrtnost byla v Egyptě vysoká; odhadujeme, že nepřežilo každé druhé dítě. Život byl vzácný dar a byl také krátký. Vždyť průměrný věk se u lidových vrstev pohyboval mezi pouhými 20–25 lety, u vyšších společenských vrstev dosahoval 30–35 let. To ovšem nevylučovalo i výjimečně vysoký věk. Spolehlivě například víme, že Ramesse II. byl schopen vládnout 66 let, Pepi II. dokonce úctyhodných 94 let, čímž se navíc přiblížil vysněnému ideálnímu věku 110 let, který se vyzdvihuje ve staroegyptských mravních naučeních.