i

Aktuální číslo:

2024/11

Téma měsíce:

Strach

Obálka čísla

Víc chromozomů víc ví

Polyploidní buňky v nádorové biologii
 |  16. 7. 2018
 |  Vesmír 97, 446, 2018/7

Některé nádorové buňky mohou obsahovat větší počet chromozomů, což jim zpravidla umožňuje lépe čelit terapeutickým zákrokům.

Na výzkum nádorových onemocnění jsou vyčleňovány nemalé prostředky, ale účinná léčba metastazujících nádorů je stále v nedohlednu. Mohlo by se zdát, že věda selhává, je však třeba si uvědomit, s jakým protivníkem se tu bojuje. Pokud by všechny zhoubné buňky uvnitř nádoru byly stejné, bylo by poměrně jednoduché zaútočit na některý z jejich typických znaků a nádor eliminovat. O takový postup se medicína pokouší prostřednictvím léčby, která poškozuje DNA rychle se dělících buněk (ozařováním, chemoterapií) či cíleně vyřazuje některou z aktivovaných signálních drah nádorových buněk (biologickou léčbou). Má to však háček, nádor je velmi různorodá (geneticky i morfologicky) a evolučně přizpůsobivá populace buněk. Pokud tedy léčba usmrtí 99 % všech nádorových buněk, je to jistě úspěch, ale bohužel pouze dočasný. Zbylé nádorové buňky dokážou obnovit nádorovou populaci, a navíc se mnohdy stanou rezistentními k další léčbě. Honba za těmito buněčnými superpadouchy hýbe celou nádorovou biologií.

Podezřelý přichází na scénu

Velké polyploidní1) nádorové buňky (PGCC) jsou pozorovány v histologických preparátech mnoha typů solidních nádorů2) již řadu desetiletí. Jsou třikrát až desetkrát větší než jejich běžnější nádorové kolegyně a obsahují několikanásobně zmnoženou chromozomální výbavu. Doposud jim nebyla věnována náležitá pozornost, protože se předpokládalo, že tyto obří buňky jsou výsledek opakovaného selhaní procesu mitózy a cytokineze, neumějí se dále množit a jsou předurčeny k senescenci3) a buněčné smrti. Nicméně se ukázalo, že pokud jsou tyto buňky vpraveny do imunodeficientní myši, v mnoha případech způsobí vznik a rozvoj nádoru. Jsou také velmi odolné vůči léčbě poškozující DNA a dobře snášejí kyslíkovou deprivaci, která je běžným jevem v nádoru při nahloučení buněk a nedostatečném prokrvení takto vzniklé masy. Jejich počet se zvyšuje s pokročilostí a závažností nádorového onemocnění.

Nyní vidíte 16 % článku. Co dál:

Jsem předplatitel, mám plný přístup
Jsem návštěvník
Chci si přečíst celé číslo
Předplatným pomůžete zajistit budoucnost Vesmíru. Více o předplatném
OBORY A KLÍČOVÁ SLOVA: Molekulární biologie

O autorovi

Martina Raudenská

Mgr. Martina Raudenská, Ph.D., (*1980) studovala molekulární biologii a genetiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V doktorské práci se zabývala mutační analýzou kandidátních genů pro syndrom prodlouženého QT intervalu, což je jeden z modelů srdečních arytmií, které bývají jednou z příčin náhlé srdeční smrti. V Ústavu patologické fyziologie Lékařské fakulty MU a v Laboratoři metalomiky a nanotechnologií se nyní zabývá zejména výzkumem molekulárních mechanismů u nádorového onemocnění prostaty.
Raudenská Martina

Doporučujeme

Se štírem na štíru

Se štírem na štíru

Daniel Frynta, Iveta Štolhoferová  |  4. 11. 2024
Člověk každý rok zabije kolem 80 milionů žraloků. Za stejnou dobu žraloci napadnou 80 lidí. Z tohoto srovnání je zřejmé, kdo by se měl koho bát,...
Ustrašená společnost

Ustrašená společnost uzamčeno

Jan Červenka  |  4. 11. 2024
Strach je přirozeným, evolucí vybroušeným obranným sebezáchovným mechanismem. Reagujeme jím na bezprostřední ohrožení, které nás připravuje buď na...
Mláďata na cizí účet

Mláďata na cizí účet uzamčeno

Martin Reichard  |  4. 11. 2024
Parazitismus je mezi živočichy jednou z hlavních strategií získávání zdrojů. Obvyklá představa parazitů jako malých organismů cizopasících na...