Hladem proti bolesti

Život je boj a pro úspěšné přežívání je třeba mít jasný žebříček priorit. Velice silné pocity, kterým je záhodno věnovat pozornost, jsou hlad a bolest. Vypořádat se s hladem a bolestí ale někdy může vyžadovat protichůdné reakce. Je proto nutné zvážit, kdy dát kterému pocitu přednost. Když mi horká plotna škvaří ruku, je radno přestat ochutnávat z hrnce a radši ucuknout. A když mě už týden trápí osmička vpravo nahoře, je nezbytné překonat nechutenství a aspoň trochu se najíst. Taková rozhodnutí přitom ale nebývají výsledkem zralého úsudku. Jsou nám i zvířatům vrozena a probíhají jaksi automaticky.

A jak že je to zařízeno? Nedávné výsledky z Pensylvánské univerzity ukázaly na dvě konkrétní skupiny neuronů v hypotalamu. Vědělo se, že buňky parabrachiálního jádra přepojují signály o bolesti přicházející z míchy, zatímco neurony v nucleus arcuatus ovlivňují pocit hladu a vyhledávání potravy. Náhlá akutní bolest vystřelí míchou přes parabrachiální jádro a ovlivní další části mozku, což vede mj. k útlumu pocitu hladu. Nově se ale zjistilo, že pokud u hladového zvířete bolest přetrvává a stává se chronickou, zapne se část neuronů v nucleus arcuatus a svými dlouhými výběžky začnou tlumit přenos bolesti v parabrachiálním jádře. Hlad tak bolest přebije.

Tento poznatek má pochopitelně konkrétní využití pro tlumení bolesti v medicíně. Není ani nutné nechávat pacienty hladovět. My totiž víme i to, že oním tlumivým signálem je neuropeptid Y, který je zaznamenáván prostřednictvím receptoru Y1. Nová analgetika by teoreticky mohla cílit na tento receptor a přesvědčovat tak neurony parabrachiálního jádra, aby si přicházející bolestivý vjem nechaly pro sebe.

Alhadeff A. L., Cell. DOI: 10.1016/j.cell.2018.02.057